Anitta se narodila v Aspenu v Coloradu. Nádherné město plné hor, obchůdků, přírody a sněhu. Narodila se dvěma úžasným lidem, nebo si to aspoň myslela. Andrew Caldwell a Jessica Caldwell. V životě by ji nenapadlo, že by Jessica nebyla její pravá matka, že se vzali, když byl Anittě rok a pár měsíců. Anitta byla docela bezproblémové dítě, když pomineme to, že pro ni bylo těžší si hledat přátele, protože byla trochu odtažitější. I přesto se ale našla pár jedinců, kteří se dostali až k jejímu srdíčku a ona je přijala za svoje přátele. Jako dítě byla i hodně zvídavá, takže se rodičů ptala na všechno možné. Často chodila s rodiči na hory a lyžovat se naučila opravdu brzo. Něco kolem 6 let. Upřímně, tady v Aspenu se děti rodily prakticky už na lyžích, bruslích, nebo snowboardech. Každé Vánoce se svými rodiči zdobila stromeček, pekla cukroví, hrály si ve sněhu a tak podobně. Byla docela vysmáta, vzhledem k rodině a zimní radovánky vždycky patřily do toho, co milovala. Celý její život byl bezproblémový. Relativně. V rámci možností. Skvělá rodina, tatínkova holčička, pár přátel, co víc by si mohla přát?

​

Jednoho dne, se to všechno pěkně pokazilo. Bylo ji deset let a byl červen. Konkrétně rok 2013. Vylezla si ráno z postele, pomalu si to odcupitala do koupelny, ale jen co se dveře otevřely, po domě se roznesl její dětský křik, který se mísil s pláčem. Její malé tělíčko se rozechvělo a po tvářích jí tekly slzy. Před ní totiž na zemi leželo tělo jejího otce. Všude byla krev a na jeho těle bylo spousta ran, které byly po dvou u sebe. Jakoby se do něj zakousl někdo s tesáky. Dokonce na několika místech byl prakticky až ohlodaný ke kosti. Jeho tělo bylo zcela bílé a v mrtvých očích měl hrůzu a děs. Nebylo se čemu divit, že malá Anitta se tam okamžitě pozvracela při tomto pohledu. Doslova do pár vteřin u ní byla Jessica, která sama hrůzou vyjekla skoro na celý dům. Malou Anittu si okamžitě natiskla k sobě a samotné ji tekly slzy po tvářích. Nemohla ale čekat. Věděla, co se stalo. Malou Anittu našli. Blesku rychle Anittu oblékla, zabalila do batůžku a aniž by si vzala nějaké osobní věci, nebo zamkla, už táhla Anittu pryč z domu. Obě zcela vystrašené, na sobě měly první oblečení, co se jim dostalo pod ruku, pocuchané a od slz. Jessica měla jen kabelku, ve které měla klíče od auta, peněženku a mobil. Anitta měla batůžek s tím nejzákladnějším a samozřejmě s plyšovým sněžným levhartem, kterého měla od táty. Byla to první hračka, kterou měla v postýlce. Jessica je autem odvezla na letiště, odkud doletěly do Michiganu. Následně se půjčeným autem vydaly až do Ironwoodu, neboť tam žila Jessičina sestra.

​

Tohle ale ani zdaleka nebyl konec, ani záchrana, neboť když vystoupily z auta, které zaparkovala u lesa, aby mohly dojít k tetě, která měla domek u jezera za lesem, ta věc na ně zaútočila. To, co zabilo Andrewa, se vrhlo na Anittu. Jessica ale nemohla dopustit, aby Empúsa dostala malou holčičku a sama se na ni vrhla, když se Empúsa chystala zakousnout do Anitty.  Věděla, že ji to bude stát život, ale pro záchranu Anitty by svůj život obětovala. Vrhla se proti ní a padla s ní na zem, přičemž Empúsa tesáky prakticky jen přejela a tak i rozťala kůži na Anittině rameni. Dokázala od nich ustoupit, ale před jejíma očima ta věc zabila Jessicu. Chladnokrevně se do ní zakousla a vyrvala kus masa z krku. Jessica byla na místě mrtvá. Další trauma pro desetiletou holčičku. Vidět smrt matky. Na vlastní oči. Křičela a brečela a nechápala, co se to stalo. Neměla nejmenší ponětí, co je ta věc zač a proč zabíjí její rodinu a proč chce zabít i ji samotnou. Před sebou viděla vlastní smrt, když se k ní ta věc blížila. Nečekala to, ale objevil se tam další člověk. Bytost? Prostě něco, co také viděla poprvé v životě. Muž s kozlí spodní polovinou těla. V životě ho neviděla, ale on nedovolil, aby se ta příšera vrhla na malou holčičku. Nejhorší na tom bylo, že se prakticky až opakoval předešlý scénář. Sice více odolával, ale smrt ho neminula a Anitta tak byla svědkem dalšího zvěrstva. Nohy měla jak přibyté, přišla si neskutečně ochrnutá, jakoby nemohla utíkat, i když chtěla. Bylo to strachem? To sama nevěděla, ale najednou se z té nestvůry stala prakticky ledová socha a něčí ruka ji pevně stiskla. Vyjekla, ale na dotyčného se podívala. Nikdy toho muže neviděla. „Zavedu tě do bezpečí. Pojď se mnou.“ Naléhal muž, který s ní utíkal pryč. V tenhle moment neměla co ztratit a určitě nechtěla být v blízkosti té věci, takže ho poslechla a s brekem a třesem běžela za ním.

​

Neví, jak dlouho se běželo, nebo ani kam šli, ani se nenadála a už stály před nějakými dveřmi, kde vysoký tmavovlasý muž klepal a otevřel je jakýsi kluk. Mohl být přibližně v jejím věku, ale ona tomu nevěnovala pozornost. Za celý den toho měla až až. Byla vyděšená, traumatizovaná a ten blbeček ji ještě polil, když si sedla na místo spolujezdce. Potřebovala mít pocit, že je s někým a proto chtěla sedět tam, aby věděla, že není sama. To polití. To pro ni byla poslední kapka. Sice se s tím klukem neviděla, ale už teď ho nenáviděla. Kris. Jeho jméno se jí zarylo do paměti. Celou cestu doslova promlčela. Prozradila jenom svoje jméno. Anitta Frostine Caldwell. Neřekla nikomu, proč měla krev na rameni, co se stalo, nebo něco. Prostě jen mlčela, dokud se nedostali až do tábora.

​

S tím klukem se od toho dne pořád jenom kočkovali, provokovali, soupeřili spolu a byly prostě rivalové. Na jednu stranu ji neskutečně lezl krkem a vytáčel ji, ale na druhou stranu se ji líbilo, jak se vzájemně nutili být lepší a lepší, neboť spolu soupeřili snad naprosto ve všem. Doslova a do písmene. Samozřejmě ji akorát tak víc nahrávalo do karet, že byla určena dřív jak on a zmizela tak z přeplněných srubů. Posmívala se mu, rýpala do něj. Bavilo ji, jak ho to vytáčelo.

​

Horší pak byl rok 2019, kdy na tábor zaútočila Nyx. Chvílemi ji přišlo, že tábor ovládl chaos. Že se z něj stalo živoucí peklo s tím vším, co se tam dělo. V tenhle moment byla rivalita ta tam. V tenhle moment se pokoušela zachránit co nejvíc životů, včetně svého, nebo dokonce Krisova. Všechno bylo neskutečně chaotické a člověk nikdy nevěděl, komu mohl věřit, když tady bylo několik zrádců. A že jich bylo. Bylo obrovský množství oblud a příšer, které lačnily po krvi. Anitta akorát běžela pomoct ke srubu Chioné, když zahlédla tu odpornou okřídlenou věc, která už se drápy natahovala ke Krisovi, který byl zaměstnaný něčím jiným. Neváhala ani minutu a vydala se mu na pomoc. I když ji roky vytáčel, umřít by ho nenechala. Sama po tom měla ještě několik střetů s tím vším, co na tábor útočilo a bojovalo proti nim. Upřímně, Kris by byl mrtvý bez ní a ona. Ona by byla mrtvá bez něj. Nevěděla, komu měla děkovat, ale tábor se povedlo ubránit a oba dva přežili. On i ona. I její přátelé. Tedy až na jednu kamarádku, kterou rozcupovaly ty odporné okřídlené mrchy.

​

Poslední roky už byly oproti roku 2019 klidnější a příjemnější. Jejich provokace stále pokračovala a o vzájemné záchraně nikdy nepromluvili. Jejich provokace přituhovala, stejně jako jejich naschvály. Nejhorší bylo, když si všimla, že se kolem něj sem tam motá nějaká holka. Vždycky musela prohodit nějakou poznámku a protočit oči, ale uvnitř cítila zvláštní pocit, který ji tak trochu sžíral a ona si odmítla připustit, že se jedná o žárlivost.