top of page
Christelle Delacroix
31 let | Hekaté | Instruktor || Kefír
chris.png
Sound Of SilenceDisturbed (Cover by Violet Orlandi)

Vzhled

Christelle nepatří mezi nejvyšší jedince, což dohání boty na podpatku, díky kterým je sama jako chodící elegance. Občas chodí jako kdyby spolkla kladívko, ale to je zlozvyk, který si odnesla právě díky chůzi na podpatkách, protože se shrbenými zády by si tak možná natloukla vlastní pusu, než aby někam došla.  V každém případě jí jsou pohodlnější ale obyčejné tenisky, které si čas od času také vezme na nohy, protože se kolikrát potlouká místy, kde by si na klínku akorát tak vykloubila kotník.  V takovém případě ale stojí preventivně dál od ostatních, protože někteří jedinci mají výšku akorát tak na to, aby ji mohli poplácat po hlavě jako nějakou roztomilou holku, což by nejspíš přešla s naštvaným pohledem a bezradným výdechem. S výběrem bod úzce souvisí i styl oblékání, který volí, protože ve většině případů na ní můžete vidět všemožné druhy šatů, které jsou pro ní asi ta nejlepší alternativa nejpohodlnějšího oblečení, které si na sebe vezme. Zvláštní na ní je, že si nikdy neobléká kraťasy, když na to přijde, raději se peče v dlouhých džínových kalhotách nebo teplácích, protože když to nejsou kalhoty nebo šaty, tak to není nic. Kraťasy a tříčtvrteční kalhoty pro ní jednoduše neexistují. To stejné platí pro výrazná trička s barevnými potisky, což by si na sebe nikdy neoblékla, stejně tak musí všechno perfektně sedět její postavě, žádná vytahaná trička, která by mohly sloužit jako noční košile, na ní tedy neuvidíte.

Vždy se její vzhled ale točí kolem trochu temného rázu, nevyjímaje oblečení, samozřejmě. Nebylo by to tak, že by měla hned kouřové stíny, pusu namatlanou na černo, stejně tak nalakované nehty, které by ladily s koženou černou bundou. Nic takového u ní asi neuvidíte. Spíše je tím myšleno třeba to, že většinu času volí tmavší odstín rtěnky a například hnědé stíny, nic ale není tak, aby to vypadalo přehnaně, spíše jen aby vyzdvihla určité rysy svého obličeje. Například vynikají její šedomodré oči, ve kterých se zrcadlí veškeré emoce, ale ve většině případů hlavně klid a nadhled, který se nad vším snaží mít.  To poslední, o co by ale pečovala, jsou její vlasy. Nechápejte mě teď špatně, samozřejmě se o své kadeře patřičně stará, ale nedává na ně takový důraz, jako na sladěné oblečení nebo líčení. Každopádně se jí vždy podaří zkrotit je aspoň do jisté míry, když se jí z drdolu spustí jen pár pramenů, které pak lemují štíhlou tvář. Rozpuštěné se jí pak dostávají až do úrovně lopatek, ale ve většině případů jí stejně uvidíte minimálně s malým skřipcem, který vlasy kolem obličeje spíná za hlavou, zatímco se zbytek kroutí kolem jejích ramen.

Povaha

Co se Christelle týče, její povaha se nedá tak úplně dobře vyjádřit, stejně jako se nedá odhadnout na první dobrou. Spleť pomyslných pavoučích sítí, které přede každým dnem, jen aby své okolí ještě více zmátla. Nikomu pořádně není schopná svoji pravou povahu odhalit, protože za nějaká léta není vůči ostatním příliš důvěřivá. Málokomu se podaří probojovat až do její přízně a získat si její důvěru. Zpravidla si sama vybírá. s kým se vůbec bude zahazovat a koho naopak pošle tam, kam slunce nesvítí, protože to je zrovna něco, s čím nemá problém. Upřímnost je zrovna ten charakteristický rys, který jí nedělá problém ukázat naprosto komukoliv.  Normálně si své názory nechává spíše pro sebe, než aby je vyloženě někomu musela cpát a narvat jim pravdu přímo do chřtánu, ale pokud už je to nutné, rozhodně se nedrží zpět. Na citech ostatních jí nakonec tak moc nesejde, pokud má někomu svými slovy upřímností ublížit, neřeší to do doby, dokud se nejedná o někoho blízkého, jinak se nejeví zrovna jako starostlivý typ. Umí se sice za ostatní postavit, přimluvit a bránit někoho, kdo je v právu, ale rozhodně to nebere jako projev náklonnosti z její strany, což pak velmi ráda ostatním i objasní, když se za ní vrátí pro pomoc.

Pro ostatní je spíše taková šedá myš uzavřená do sebe. Více o ní ví jen její přátelé nebo ti, kteří jí znají z minulosti a i tak by nikdo nedal dohromady veškeré informace. Nikomu se zatím tolik neotevřela, takže maličkosti z jejího života jsou navždy pohřbené v ní, třeba zmínka o jejím surovém otci, který jí zabil domácího mazlíčka. Pro někoho pitomost, pro ní až do těchto dob docela podstatná věc a etapa jejího života, kterou ze své hlavy nevymaže, i když by občas velmi ráda chtěla. Tím pádem i veškeré obavy a strasti života nejde vesele přeříkat nějaké svojí modle, nejlepšímu příteli, protože nikoho takhle nebere. Pokud se její obavy  týkají samotného Tábora polokrevných nebo některého s přítomných, je už o něco sdílnější. Nakonec tohle místo bere jako takovou menší rodinu, kterou chce ochránit, ale pokud už by se měla o každého starat jednotlivě, moc ochotná by nebyla. Ačkoliv je pravda, že má slabost pro některé jedince, vesměs jde o ty, kteří vykazují veřejně nějakou svoji slabost. Nejspíše se jí nelíbí, že jsou jednoduše zranitelní a má zvláštní potřebu jim dělat ochránce, než se 'postaví na vlastní nohy'. Docela si to protiřečí s celou její povahou a kde kdo by zvládl říct, že se v některých chvílích chová jako starostlivá matka a i když to tak patrně vypadá, zvládne to ostatním velmi sebejistě vyvracet. Naštěstí se podobné situace, kdy by se až tak starostlivě o někoho starala, nedějí, pokud tedy nejde o její instruktáže, kde se ke každému táborníkovi chová mile, když se jim jednotlivě věnuje, zde je ale velmi minimální šance, že by někdo prokázal nějakou slabost, aby se na něj pak zaměřila.

Co vlastně ukazuje ostatním, když to není její pravá podstata? Jednoduše je to asertivita. V jakékoliv situaci se snaží udržet chladnou hlavu a rozhodovat se s velkou rozvahou, což jí nejde pokaždé, jak by chtěla, ale rozhodně si počíná lépe než ostatní. Díky tomu není příliš jednoduché jí rozházet, protože se jeví jako dost trpělivá osobnost, i když by vás ve vlastní hlavě nejraději uškrtila. Hádat se s ní tak nemá úplně smysl, ačkoliv není nemožné ji naštvat. V takovém případě je lepší se jí ale klidit z cesty, protože by byla schopná rozpoutat peklo na zemi, nebo minimálně kolem sebe. Není nejlepší si z ní dělat nepřátele, protože přesně ví, co proti vám může využít. Nevypadá možná, že by někomu věnovala pozornost, ale zatímco se snaží schovávat a neprojevovat maličkosti u sebe, všímá si jich u ostatních, aby si získala přehled a klid na duši, že je v obraze.

Historie

Byl tu vcelku normální den, zrovna začínala zima a jeden mladý muž se vydal do svého oblíbeného baru. Chlap, co si pro ránu nešel daleko, možná proto také dělal v místním baru ochranku. V ten osudný den ale do baru nešel pracovně, nýbrž na sklenku a odreagování, protože zde měl všechny své přátele. Možná to byla právě sklenka bourbonu, která mu dodala odvahu, aby oslovil ženu u jednoho odlehlého stolu. Nebyla tak úplně neznámá, protože její uhrančivou tvář na tomto místě občas potkával. Krásná žena, která měla své tajemné kouzlo, a i když se držela od ostatních dál, vypadala, že má větší přehled o všem kolem než samotný majitel onoho baru. Těžko říct, čím přesně obyčejného hlídače Tobiase zaujala, ale v moment zjištění, že to kouzlo je oboustranné, se mladému muži změnil život. V té době netušil, že jeho budoucí přítelkyně a láska jeho života není tak úplně člověk. Vystupovala pod smyšleným jménem a on, oslepen její krásou a elegancí, se nestaral, že o ní prakticky nic neví, že mu nikdy nepředstavila své rodiče a neprozradila mu svůj původ. Nejspíše se mu líbilo, že jeho drahá polovička je jedno velké tajemství, přesto s ní totiž chtěl strávit zbytek života a založit s ní rodinu, žádná jiná pro něj neexistovala. Tahle láska však nebyla věčná, svoji vyvolenou naposledy viděl, když společně vybírali jméno pro jejich dceru.


Christelle se narodila symbolicky se začátkem prvních mrazíků. Drobná a překvapivě na rozdíl od ostatních novorozenců tichá panenka, která kulila na svět své velké oči, snad jako kdyby chtěla mít už po příchodu na svět o všem přehled, přesně jako její matka. Tu ke své smůle nikdy nepoznala. S malou holčičkou otci před smrtí pomáhali jeho rodiče, pak už vyrůstala pouze s otcem a s jeho přítelkyní Elizou, kterou si našel po pěti letech od ztráty matky své dcery. Nebylo to z lásky, věděl, že své srdce zasvětil jen dvěma ženám – tajemné krásce a Christelle. Strach z toho, že navždy zůstane sám, ho donutil najít si k sobě někoho, kdo mu jako bonus pomůže s výchovou dcery, když on sám bude trávit čas v práci. Eliza byla dlouholetá kamarádka, která už znala Tobiasovi manýry a delší dobu k němu chovala city, přiznala se mu a po dlouhém odmítání jí vzal na milost, když spolu konečně utvořili pár. K Christelle se nikdy pořádně nechovala jako matka, ale nebyla na ní zlá, spíše dělala takovou nezaujatou chůvu. Malá dívenka si nad tím ale nelámala hlavu, prostě si hrála a věnovala se sama sobě, rozvíjela svoji dětskou fantazii a prolézala každé zákoutí míst, kam se zvládla ve svém věku dostat. To čítalo hlavně jejich skromný rodinný domeček po prarodičích a menší zahradu s dírou v plotě. Ta naštěstí byla dost malá na to, aby se do ní drobounká a zvědavá dívka nevešla, ale za to byla dostatečná na to, aby se na zahradu prorvala toulavá kočka. Dcera bez dozoru se svojí provizorní chůvou v kuchyni samozřejmě neváhala ani na chvíli a využila situaci, aby v ten moment kočku čapla a odtáhla jí do domu, kde si ji velmi pracně propašovala až do pokojíčku, protože proč by nemohla, že ano? A to byl ten krásný den, kdy si holčička našla parťačku na příštích pár let života. Strhla se kolem toho mela, kdy vyhubováno dostala jenom Eliza a Christelle? Jako tatínkovo sluníčko stačilo udělat jen smutná očka, aby o kočičku bylo postaráno a stala se z ní tak domácí povalečka Bethy – životní průvodce a noční můra otcovi přítelkyně.

Velký a stěžejní bod života rychle dospívající a neobyčejné slečny byl v momentě, kdy nastoupila na základní školu. Nebyla to zrovna procházka růžovým sadem, byla na všechno sama a nikdo jí s ničím nebyl ochotný pomoc, otec neměl čas a jeho povedená přítelkyně si čas udělat nechtěla, i když ho měla. Škola tedy nebyla po celých pár let jejím oblíbeným místem. Nedokázala si najít přátele, protože kdokoliv se k ní přiblížil, hodně rychle zjistil, že nebude to pravé ořechové se s ní bavit. Mohla za to možná přehnaná upřímnost, kdy dívce nevadilo, že někoho urazí přímo do očí. Začalo to nevinně, upozorněním na flek na tričku, když to přerostlo v rozdávání nepříliš chvalných komplimentů, kdy svého spolužáka velmi neostýchavě označila za lhostejného narcise s potřebou lhát. Díky podobným manýrům měla nakonec jen jednoho přítele, shodou okolností vzdálenějšího souseda, který měl stejnou cestu ze školy domů, jako ona a držel se jí jako klíště i přestože mu vytkla, že je strašně nudný. Byl na její vkus až moc vážný, ale přesto za jeho pozornost nakonec byla ráda. Obzvláště v momentě, kdy jejího otce opustila Eliza a on kompletně začal měnit svoje chování, začínal být docela agresivní, doma často plakal i před vlastní dcerou, že má pokažený celý život a nic mu nezbylo, ačkoliv měl svoji dcerku stále po svém boku. Bylo to, jako kdyby ji přehlížel, začínal být na ní hnusný, z jeho sluníčka se stala koule se stala koule u nohy, která ho údajně držela při zemi a kvůli které se nemohl věnovat své oblíbené práci. Ona sama moc nerozuměla tomu, proč se její otec začal takhle chovat, co vůbec způsobilo náhlou změnu chování a počáteční nesnášenlivost vlastní dcery. Začal velmi často opakovat, že se podobá své matce, ačkoliv jí nikdy neřekl nic víc, když se ho odvážila zeptat. Chris takhle o své matce za celý život nic nezjistila. Frustraci z nevědomosti sdílela se svým jediným přítelem, který jí pomáhal trochu se otevřít světu a ujišťoval jí, že se jednou své matce jistě dozví. Díky němu neztrácela naději a pomalu se učila pouštět k sobě ostatní lidi. Neschovávala se už doma jen se svojí věrnou kočkou, ale začínala se vídat i s ostatními lidmi, které časem mohla nazvat i svými přáteli. Její nejvěrnější přítel byl ale stejně stále milovaný vzdálený soused, který se na ni tehdy přilepil jako chobotnice na obličej. Tahle etapa jí pomohla zvládnout náhlou změnu chování jejího otce, která se stupňovala k hranicím nemožného. V momentech, kdy byl doma, si vyléval svoji zlost na kočce vlastní dcery, kdy do ní neváhal kopnout nebo ji odhodit někam za ocas. V takových chvílích se jeho vyděšená dcerka schovala i s Bethy do pokoje.

Svému otci se postavila jen jednou, když jí bylo 15 let a on se znovu rozhodl vybít si zlost na domácím zvířeti. Bethy už byla starší, sotva chodila a Tobiasovi očividně přišlo vhod ji odkopnout z cesty, když se mu lísala u nohy. Kočka už se ze země ale nezvedla, čehož samozřejmě byla její věrná lidská společnice svědkem. Bylo to poprvé, co se rozhodla konat jinak než křikem, že je její otec surovec a nepřemýšlí. Křičela, že její kočka za dluhy, které mají nemůže, že za to může on sám, když musí dělat stále v baru, aby se mohl zároveň po šichtě nalévat. Drzost jí ale uštědřila pomyslnou ránu, když jí vlastní otec vzal za ramena silně do vzduchu a zacloumal s ní, co si to dovoluje a že je nevděčná. Nenapadlo jí v té chvíli nic jiného než vykopnout nohou, která byla v úrovni jeho pasu. Zabralo to, pustil ji na zem a v momentě, kdy se sebrala, nečekala na nic a utekla co nejrychleji mohla. Věděla přesně kam má utíkat, ale k jejímu překvapení svého přítele nepotkala u něj doma, ale po cestě ještě ve čtvrti. Nebyl tak sám, byl tam s nějakým klukem, oba udýchaní jako po maratonu, navíc bylo něco na tom všem špatně. Dost špatně. Její přítel neměl boty a k jejímu překvapení ani ponožky, vlastně viděla… kopyta. Spolkla veškerý strach, když rychle přišla a chtěla se ptát, jestli to je nějaký blbý vtip a plánuje se maškarní, ale než stihla něco říct, neznámý kluk vedle jejího kamaráda ji přerušil. Začal koktat a ukazovat za sebe, že je jim v patách nějaká okřídlená potvora. Nemístnou poznámku o tom, že se holubů z ulice nemusí bát, už nestihla říct, když se otočila za nelidským vřískáním a zůstala s výkřikem jako přikovaná při pohledu na něco, co viděla poprvé v životě. Kdyby ji chlapci nepopadli za ruce a nezačali ji táhnout pryč, zřejmě by se stala ‚polobožskou pochoutkou‘, jak ji ta potvora nazvala, když si ji překvapeně a lačně prohlížela. Dvojice uhnaných chlapců ale neměla úplně sílu na další úprk, ještě když s nimi Christelle nedokázala srovnat krok. Zvládli se schovat, ale ta okřídlená potvora je stejně našla. Poslední, co si pamatovala pak byla už jen palčivá bolest v rameni, kdy ji nestvůra odhodila a ona se praštila do hlavy o dřevěný plot, než upadla do mdlob. Stihla si už jen matně všimnout toho, že křídlem odmrštila oba chlapce opačným směrem.

Nevěděla o světe, dokud konečně nerozlepila oči. Mozek už jí pomalu nabádal k tomu, že se jí všechno tohle zdálo a ona se probudí ve své posteli. Problém byl v tom, že její postel byla najednou značně nepohodlná a když se začala soustředit, zaslechla zvuky, které by obyčejně z jejího pokoje nevycházeli, stejně jako hlasy. Měla by snad v pokoji cizí lidi? Rozhodně ne. Konečně rozlepila oči a začala se rozkoukávat, když se strašlivým zjištěním začala šílet, že je na neznámém místě a má obvázané rameno, které jí přivedlo k ještě většímu šílenství, protože jasně značilo, že se jí událost, kterou zažila, jistojistě nezdála. Nedalo by se říct, že z toho byla nějak nadšená, spíše pištěla jako malá holka, že chce okamžitě pryč. Těžko se vyrovnávala s tím, že místo, na kterém se probudila, Tábor polokrevných, je teď jejím novým domovem. Neměla s sebou žádné věci, nestihla pohřbít ani svoji Bethy a najednou jí nějaký chlap s koňskou půlkou, z kterého se jí chce každou chvíli omdlít, tvdí společně s další sebrankou šílených lidí, že tu musí zůstat? Nikdo, koho znala, by tuhle informaci nepřekousl v pohodě. A fakt, že se podivným mutantem stal i její nejbližší přítel, soused ze čtvrti, ji tak akorát zvládlo naštvat.  První, co jí tedy napadlo, jak byla schopná se postavit na vlastní nohy a neseknout sebou při pohledu na všechny ty satyry a bůh ví co ještě, sebrala se a pokusila o útěk. Čert vezmi nějaké bohy a polobohy, ona chtěla domů. Útěk se jí ale nepodařil podle jejích představ, protože jí čapl hned u brány jeden ničema, aby ji dotáhl zpátky. Zmaření jejího pokusu si také nesmírně užíval, což mu vlastně později pak nikdy neodpustila. Nebyl to totiž jediný pokus o útěk, co jí kdy tohle polobožské individuum pokazilo.

Doba plynula rychle a ona vzdala nějaké útěky z tábora, protože už věděla, že to nebude mít smysl a někdo se na ní sám nasadil jako hlídací pes. Zároveň si začala na okolí zvykat a přidružovat ho k sobě jako svůj nový domov. Čas nejvíce trávila v knihovně, kde byla schopná to zalomit u stolu, protože se ve srubu, kde byla ubytovaná, moc dobře nevyspala. Výhodu to mělo takovou, že si za ten čas tam našla nějaké přátele, kteří jí dokonce obstarali nějaké věci, než byla schopná se vůbec pořádně vzpamatovat.  Zvykla si ale poměrně rychle na rozdíl od pár jiných případů.  Rok byl pryč a ona se o několik měsíců později dočkala i toho, že se k ní přihlásila její božská matka. Dodnes si pamatuje, jak se změnila atmosféra u táborového ohně a jí se nad hlavou objevilo znamení, které znamenalo novou etapu jejího života. Našla tím své 'ztracené' sourozence a mohla se přestěhovat na klidnější místo, než byl Hermův srub, takové, které jí vyhovovalo ve všech směrech. Tím započala etapa jejího samostudia, tréninku a dlouhé cesty za zlepšováním, aby byla co k čemu. Po celé svoje fungování v Táboře polokrevných byla vždy spíše morální podpora než dobrý bojovník. Boje v vlajku projela vždy jako jedinec na plné čáře, i když se mohla nacházet ve vítězném týmu. Pomalu ztrácela smysl své existence, když si říkala, že její matka není tak skvělá a hustá, jako jiní božští rodiče.  Trvalo jí dlouhou dobu, než byla pořádně připravena přijmout své já i se svojí božskou matkou, ačkoliv si stále byla jistá tím, že je se vším smířená. 

Krátce po dovršení 21 let se rozhodla, že z Tábora polokrevných odejde zkusit žít vlastní život. Přišla si, že je na to připravená  a nikdy by neřekla, že bude mít lepší chvíli, než právě teď. Vlastně v tom ani nebyla sama, protože s ní odcházelo i pár přátel a samozřejmě krátkodobý dohled, který zajistil, že  budou mimo území tábora v pořádku a v bezpečí a jestli vůbec ustojí realitu, která je čeká tam venku. Skupina ale obstála na výbornou a jejich dohled se od nich po  měsíci odpojil s tím, že v ně oprávněně vkládal  důvěru a samy o od určité chvíle jistě zvládnou. Její život mimo Tábor polokrevný nebyl nijak zvláštní, prakticky to bylo jedno velké skrývání své pravé podstaty a sebe sama před monstry, které jí ještě stále mohly vyčmuchat. Časem začala pracovat jako novinářka, taková, která se dostane na ty nejohavnější místa a zjistí překvapivě informace, které hodně lidí naopak přehlédne. Přestože byla úspěšná, byla stále zalezlá ve svém skromném temném příbytku, odkud se svojí práci věnovala. Závazky měla možná tak na pár týdnů, ale nic dlouhodobého, nechtěla nikoho ohrozit a zároveň si k sobě nechtěla nikoho moc pouštět, aby jí pak nemrzelo, že před ním tají, kdo skutečně je. Tohle všechno ale po pár letech skončilo, když se rozhodla na žádost jednoho starého známého vrátit zpět do Tábora polokrevných.  Neodmítla, protože jí něco v hloubi duše říkalo, že ve svém starém dobrém domově bude více přínosná, než byla do teď.

Zajímavosti

  • Na pravém rameni má jizvu po drápech harpyje. Často nosí trička uzpůsobená tak, aby jí jizva nebyla moc vidět, nerada se při vysvětlování, jak k ní přišla, vrací ke vzpomínkám.

  • Příchod do Tábora: Červenec 2005, určena v prosinci 2006

Schopnosti

BESTIARIUS

  • Vyhledávání blízkosti koček, hadů, pavouků, havranů a žab (pasivní)

  • Znalost mytologických nestvůr (pasivní)

  • Vyvolávání pekelných psů (aktivní)

  • Schopnost připoutat k sobě hellhounda jako  mazlíčka/strážce (aktivní)

  • Vyvolávání Empús (aktivní)

  • Dočasná schopnost poroučet nestvůrám (aktivní)

6 a.png

MIST CONTROL

  • Orientace v mlze a na křižovatkách (pasivní)

  • Prohlédnutí magické mlhy a odhalení monster (pasivní)

  • Lehká manipulace s pamětí (aktivní)

  • Teleportace skrze mlhu (aktivní)

  • Vytváření iluzí (aktivní)

  • Ukrývání lidí i věcí před nestvůrami, polobohy a velmi slabými bohy v magické mlze (aktivní)

MYSTIOKINESIS

  • Proklínání za obětinu (pasivní)

  • Vyvolávání duchů (pasivní)

  • Ovládání Telekinesis (aktivní)

  • Ovládání Cryokinesis a pyrokinesis (aktivní)

  • Ovládání Phobokinesis a Hypnokinesis (aktivní)

  • Ovládání Electrokinesis (aktivní)

Inventář

Bez odměny - kovárna.png

-

Bez odměny - vetešnictví.png

-

Bez odměny - bohové.png

-

Polobůh nevlastní žádný předmět z kovárny.

Polobůh nevlastní žádný předmět z vetešnictví.

Polobůh nevlastní žádnou odměnu z akcí.

123 - bez ocenění 2.png
123 - bez ocenění 2.png
123 - bez ocenění 2.png
123 - bez ocenění 2.png
123 - bez ocenění 2.png
123 - bez ocenění 2.png
123 - bez ocenění 2.png
123 - bez ocenění 2.png
bottom of page