Daphne Thallo
15 let | Persefona | Táborník || El

Vzhled

Světlovlasou hnědovlásku pravděpodobně uvidíte každý den na hlavě s něčím jiným. V tomhle případě se nejedná o změnu barvy, nýbrž o to že si se svými vlasy ráda hraje. Má je na sobě totiž nejradši a věnuje jim důkladnou péči, za kterou by se kdekdo stydět skutečně nemusel. Nejraději si proto češe nejrůznější drdoly, zaplétá si copánky a podobné věci. Nebo si do nich třeba zaplétá květiny a využívá i jednoduché jednobarevné čelenky. Je to jedna z mála věcí, ve které skutečně dokáže být kreativní. Co se délky jejich vlasů týká, v jemných vlnách dosahují několik centimetrů pod ramena.  

Obličej by asi ani nebyl zajímavý. Světlá pleť, která je často akorát začervenalá z častého, i bezdůvodného červenání se. Zaujmout vás mohou její velké výrazně modré oči, kterých si prostě nejde nevšimnout. Na světle se mohou zdát světlejší i tmavší, také se v nich často odráží její momentální nálada. Rty má plné světle růžové a nos rovný. Ten má na sobě asi ráda nejméně ze všeho, jelikož jí vždy připadal obrovský. 

To, jak na první pohled vypadá křehce způsobuje také to, jak je hubená, ale díky rychlému metabolismu nikdy moc nedokázala přibrat, naštěstí má akorát tak zdravou váhu ke svým přibližně 170 cm. Je sice samá noha, samá ruka, nejspíše proto jí každý poprvé podceňuje, co se síly týče, ale svaly na jejím těle k nalezení skutečně jsou.  Dlaně a ruce jí zdobí spousta malých jizviček z nešikovnosti. Obléká se do nejrůznějších kousků oblečení, ale nikdy nesmí v jejím outfitu chybět cokoliv z džínoviny, kterou má nejvíc ráda. I kdyby to něco měla být i pouhá džínová gumička do vlasů, je to něco, co musí každý den mít na sobě. Stejně jako třeba tenisky, které si obouvá i k šatům. Šaty jí nevadí, připadají ji pohodlné a pokud je větší teplo, ráda si je obléká. 

Povaha

Daphne je svá, s častým přívalem náhlých emocí, které často mnozí nepředpokládají za příliš pozitivní. Ano její myšlenky se často stáčejí k ne příliš pozitivním věcem a opravdu by se dala považovat za vcelku negativního člověka s pesimistickými až katastrofickými myšlenkami. Ne nadarmo se poslední dobou všem velkou část svého života vyhýbala, protože si myslela, že je blázen. Slyšet hlasy a vidět věci, nebylo úplně běžnou věcí pro ostatní. Nebo si jen nalhávala tomu, že to tak je? Její fantazie v tomhle byla skutečně mistr a dokázala by si vymyslet cokoliv, až si nebyla jistá, co z toho je kolikrát skutečné. Proto to občasné mumlaní, které ani za těch několik let nezmizelo. Příliš lidí jí tak nedokáže nikdy porozumět, protože novým lidem jednoduše nedůvěřuje a je vůči nim opatrná. Těch pár lidí, které si ve svém okruhu drží ví, jaká je skutečně. Vůči nim totiž dokáže projevit tu svou milou a starostlivou stránku. Pro své blízké by nejspíš byla schopná udělat cokoliv, nejspíš i zabít, kdyby musela. Patří mezi jedince, kteří dokáží v jakékoliv situaci zachovat chladnou hlavu a nic jí nedokáže rozhodit nebo naštvat.  Věci, které se netýkají jí samotné ji většinou nezajímají a nestará se o ně. Hodně svého času, a hlavně ráda tráví venku, nejčastěji v přítomnosti rostlin a ničím nerušená. Jenom v takové situaci se dokáže soustředit na více věcí naráz. Celkově jí vadí hluk a hlučná prostranství, kde je mnoho lidí. Ke květinám má vřelejší, dost empatický vztah a kolikrát je schopná si s nimi povídat spíše než s lidmi. Ostatní to mnohdy považují za zvláštnost, že dává přednost podle nich „zbytečným“ kytkám. Čeho se ovšem takhle dívka bála, bylo toho, že usínání a konkrétně toho, že se jí vrátí její sny z dětství, nebo hůř, že se jednoho dne stanou skutečností a kvůli ní, umře někdo důležitý. 

Historie

Řev malé holčičky byl slyšen jarního dne, konkrétně takového, kdy začínají poprvé v roce kvést stromy a jarní květiny. Celkově to byl dost příjemný slunečný den s jemným vánkem. Prvních pár měsíců se o jí starat její otec, čím delší dobu jí vychovával, tím víc mu začínala holčička připomínat její matku, která se na něj vykašlala. Z toho důvodu po pár měsících začal hrozně pít a přestal se o svou dcerku starat. Někomu ze sousedů se malé Daphne zželelo, proto kontaktovali sociálku. Sociální pracovnice mu jí odebrala a následně na to, jí svěřila do péče nejbližší rodině. Holčičku dostali na starost teta se strýčkem. Ti už sami měli dva syny, takže Daphne skutečně nebylo v jejím dětství smutno a měla si s kým hrát. Brali jí sice jako vlastní, ale kladli jí celou dobu na srdce, že není doopravdy jejich. Dalo by se říct, že nestrádala v žádném ohledu. Erik a Elijah jí brali jako svojí malou princeznu. Jako dva udatní rytíři svou nevlastní sestru/sestřenici chránili. Nedovolili by, aby se jí stalo něco zlého. 

Často navštěvovali různá divadelní a baletní představení, která si malá Daphne oblíbila natolik, že chtěla, aby mohla chodit na balet. Bohužel, si to její teta se strýcem nemohli dovolit, ale vymysleli jednoduší alternativu, kterou se stala moderní gymnastika. Už jako dítě se u ní objevovalo jisté nadání pro sport, takže jí v tom její rodina jenom podporovala. Nejprve si stáli za tím, že je na to moc mladá, ale učitelka jim vysvětlila, že ve třech letech je na to právě nejlepší čas. Jelikož si tak její teprve formulující se tělo lépe zvykne na pohybovou zátěž. Bavilo jí trávit čas každodenním vstáváním a trénováním. Pohyb jí dopomáhal také k její hyperaktivitě, mohla jí tím usměrnit do něčeho, co jí opravdu šlo a byla v tom dobrá. Po čase se účastnila i několika nemálo soutěží právě z gymnastiky, kde získala několik medailí a trofejí. 

Jako malá trávila také hodně času před spaním tím, že si povídala sama se sebou. Teda aspoň to tak na venek, ze všech stran vypadalo a působilo. Podle toho, co vše tvrdila, že mluví s Charliem. Chlapcem, který před hodně dlouhou dobu žil v jejich domě a zemřel. Připisovali to vždy tomu, že má příliš bujnou fantazii a nedávali tomu žádnou velkou pozornost. I přes to, že si s údajným kamarádem očividně povídala skoro každý den.  Nejhorší bylo v tomhle období tří podzimních měsíců, kdy nedokázala v noci spát. Probouzela se pokaždé s hlasitým křikem, celá horká a zpocená. Kdykoliv se jí někdo zeptal, co se jí zdá popsala nějakou z bájných potvor, která se jí údajně snaží dostat a zabít.  Když vám tohle, povídá den, co den malé dítě a vy si nevíte co s tím počít. Začnete nad tím přemýšlet i vy. Z posledního snu jí prý údajně vytáhl až neznámý hlas ženy, co si aspoň do té doby myslela.  

Základní škola, místo, kde někteří najdou kamarádi a zde někteří zažívají peklo na zemi. Jaká situace z toho byla pro Daphne, můžeme jen hádat. Snažila se vše chápat a být jako ostatní děti, najít si nějaké ty kamarády, jenže všichni jí měli akorát za podivínku, co si povídá sama se sebou, nebo si zničehonic začne mumlat. Nadešel den, kdy si děti měly do školy připravit herbář z květin a bylin. V tom nadešel prvotní kámen úrazu, teda pro ni, ostatním dětem na tom tolik nezáleželo, ale naše malá hnědovláska měla problém „jen tak“ trhat kytky, aby za to dostala dobrou známku do školy. Přímo se jí ta činnost příčila. Se slzami v očích ten den dorazila domů a teta se strýčkem se jí ptali co se stalo. Vysvětlila jim situaci ohledně úkolu, který ve škole dostala a také proč se jí to nelíbí. Nezapomněla přitom divoce máchat rukama nad tím, jak jí tahle situace vážně rozhodila a jak se jí příčí. To byla první situace, kdy se u ní projevil náznak její budoucí lásky ke květinám. 

V deseti letech začala pravidelně dvakrát týdně chodit na hodiny klavíru. Zprvu jí to moc nešlo, tápala ve čtení not stejně jako v tom obyčejném, než si v tom našla svůj vlastní systém a zvykla si na něj. Po čtyřech měsících měla podezření na to, že jí při cestě na hodiny někdo sleduje. Neustále se ohlížela, ale nikdy nikoho na vlastní oči nespatřila. Z toho důvodu se o tom také nikomu doma nezmínila. Zúčastnila se i pár soutěží na klavír, ale paranoidní pocit toho, že jí někdo nezmizel ani po necelých dvou letech. Zrovna pršelo, když šla na konci školního roku domů ze své poslední hodiny. Netušila, že se z postranní ulice doslova vykutálí chlapec, který místo pozdravu na ní zamečel! No fakticky! Jako koza a taky tak na půl vypadal. Tento kozlí chlapec, ji sotva nechal promluvit, protože spustil svou řeč o tom, jak je výjimečná a jak je její matka bohyně. Hnědovlásce připadala ta slova, jako by se je učil nějakou dobu, než jí je bude moct říct. Vzpurně a nechápavě totiž pozorovala co se jí vlastně snaží říct. S tím častým mečením za slovy to vážně nedávala. Než to vzdala s tím, že tomu vlastně nerozumí, čapla ho jednou rukou a táhla ho domů. Co na tom, že měl kozlí nohy, v tuto dobu touhle cestou málo kdo chodil. 

Dorazila s tím stvořením domů, kde nebyl k její smůle nikdo nebyl, takže s tímhle nemehlem bude muset trávit o to víc času. S povzdechem si vzala do rukou malé akvárko s řasokoulemi, to pevně obejmula oběma rukama a sedla si s nimi na postel. Začala svým zlatíčkům převypravovat co pochopila ze slov kozlího chlapce. Neodpovídali, ale stejně se jim to určitě taky nepozdávalo. Jen co se k jejím uším dostalo cinknutí ode dveří, očka se jí nadšením rozzářila, odložila tvorečky na noční stolek, sesunula se z postele a běžela obejmout tetu se strýčkem. „Tenhle ten kozlík mi tvrdí, že je moje mamka bohyně.“ Vydala ze sebe trochu zkroušeně a mávla k němu rukou, protože slyšela, jak za ní mektavě jde. Mečel, koktal a sotva mu rozuměla, to je mi skvělé. Výraz ve tváři dospěláků se ale změnil, dívali se jeden na druhého, než se podívali na Daphne a kozlího chlapce. Dal se znovu do té stejné pomyslné pohádky, kterou jim přeříkal jako říkanku. Nezapomněl také dodat to, že má štěstí, protože na ní ještě příšery nenarazily. 

Všem dalo zabrat, než si spojili všechna pro a proti v celé téhle situaci. Nakonec se strýc Jim nabídl, že je do toho tábora může odvést autem. Aspoň tak prý bude vědět, kde se jejich holčička nachází. Sbalila si do batůžku jenom do nejnutnější, co potřebovala sebou mít. Sklonila se ke skleněnému akváriu a vtiskla mu tu největší pusu co na rozloučenou dokázala, i když by je radši měla s sebou. Cesta autem se nesla v podivném tichu a občasném zvuku žvýkání nebo mečení, až měla, co děla, aby si nezacpala uši, jak jí ten satyr lezl na nervy. Satyrem se nazýval on, jí se to slovo nelíbilo a byl to prostě podivný kozlí kluk. První smutné zjištění bylo to, že její strýc dovnitř s nimi nemůže. Následovalo asi půlhodinové loučení a proslov o tom, jak se má správně starat o její řasokoule. 

Tábor, místo plné nových lidí, nových míst a ona ze všeho byla jednoduše na větvi, jak jen to šlo. Na každém koutu se tu dělo něco jiného a ona se nestačila divit, co to sakra je. Kozlí chlapec jí nechal u hlavní budovy, kde jí bylo vysvětleno víc, někým odbornějším. Zapadnout se snažila sebevíc, ale trvalo jí to delší dobu, už jen to, že se cítila v přeplněném srubu boha Herma nepříjemně a nekomfortně jí prostě nepřidávalo. Tím, že se k ní její matka přihlásila, se změnilo všechno podstatné a důležité, dokonce začala být i o něco klidnější a pomalu si začínala věřit. 

Zajímavosti

  • Vytvořila si závislost snad na všech druzích ovoce, které zná a že jich není málo. 

  • Na pití má ráda čerstvé ovocné smoothie, je schopná jej pít několikrát denně. Oblíbené jídlo jsou pro ni lívance. 

  • Každý den zaplete aspoň jeden květinový věneček dávajíc běžně se do vlasů. Pro štěstí a také, protože jí to neskutečně baví. Zavěšuje si je následně ve srubu nad postel, aby se jí lépe usínalo. Z toho důvodu dělá každý den nový. 

  • Ráda se dívá na baletní představení v divadle. Její nejoblíbenější je Labutí jezero. 

  • Má dobrou tělesnou průpravu z gymnastiky, kterou dělala jako dítě a kondici, díky pravidelnému cvičení a trénování. 

  • Když se nudí při sezení u stolu, začne do něj samovolně prsty vyťukávat nějakou melodii. Už si ani neuvědomuje, že to dělá. Nejspíš je to jeden ze zlozvyků, když hrála před příchodem do tábora na klavír.  

  • Barva, kterou má nejradši je stejná rudá, jakou nesou růže, které jsou její nejoblíbenější květinou. Dále má hodně ráda sedmikrásky, levandule, pivoňky, karafiáty a lilie. 

  • Příchod do Tábora: Červen 2018, určena o rok později

Schopnosti

NECROMANCY

  • ​Přivolávání a zahánění duchů (pasivní)

  • Schopnost fyzicky se dotknout duchů (pasivní)

  • Komunikace s mrtvými (aktivní)

  • Propouštění duší (aktivní)

  • Vyvolávání kostlivých válečníků a zombie (aktivní)

  • Dočasná přeměna lidí nebo polobohů na duchy (aktivní)

SEASON CONTROL

  • Rozeznávání různých květin (pasivní)

  • Imunita vůči jedovatým rostlinám (pasivní)

  • Manipulace se zemí (aktivní)

  • Florokinesis (aktivní)

  • Schopnost komunikovat s divokými zvířaty a vidět jejich očima (aktivní)

  • Proměna růže v teleportační prostředek (aktivní)

UMBRAKINESIS

  • Schopnost vidět v absolutní tmě (pasivní)

  • Skrývání se ve stínech, zneviditelnění se temnotou (pasivní)

  • Absorbování stínů k posílení fyzických atributů (aktivní)

  • Schopnost obklopit nepřátele neproniknutelnou tmou (aktivní)

  • Cestování skrze stíny nebo stínové portály (aktivní)

  • Absolutní kontrola nad stíny, temnotou a vytváření zbraní (aktivní)

Inventář

-

-

-

Polobůh nevlastní žádný předmět z kovárny.

Polobůh nevlastní žádný předmět z vetešnictví.

Polobůh nevlastní žádnou odměnu z akcí.

Tento blog je majetkem admin teamu a hráčů, kteří se podíleli společně vynaloženým úsilím na proměně a vylepšení. Veškeré texty jsou naše vlastní, nekopírujte reálie, registrace, jiný obsah a ani vzhled. Děkujeme, že dbáte na osobní kreativitu - admin team HoO

Blízká spolupráce s SHADEMORE TRPG

134c08_e7a2e6812be946608dfe89082ef2701c~

Dále spolupracujeme s:

9e97e3_19f5701ec03c4cd594c7fed33f1022b0~
Ikona+1.webp
banner.webp
298172_0b2b2d2951e441f7abcae66c8405c0fe~
Ikonka3.webp
reklama+ingwirth.jpg

© Vytvořeno by @Kefír, @Gipi, další kredity v admin team. Statue art by @artcobain (DA)

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now