Darcy Ophélia Scott

23 let | Athéna | Vedoucí srubu || Kefír

Strangers AgainAgainst the Current

Vzhled

Drobná postava, která by se v davu lidí nad metr sedmdesát perfektně schovala. Její výška, alias jejích 154 centimetrů, jí nikdy nedělala vrásky, spíše naopak ji pokaždé bere jako značnou výhodou při nejrůznějších aktivitách, co spadají pod rámec jejího zájmu. Zpravidla chodí hrdě vzpřímena reprezentujíc svoji matku tak, jak jen to je možné. Tím z ní vyzařuje jistá energie, kterou později působí na svoje okolí. Paže budí dojem křehkosti, jež z části spadá do jejích charakteristických rysů. Občas díky své postavě v ostatních budí dojem bezbranné slečny, kterou paradoxně vůbec není. Sama za sebe rozhodně nemůže říct, že by na sobě pracovala nějak přehnaně moc, proto nebudí její postava dojem atletky, ale právě oné bezbranné obyčejné slečny. Avšak i přesto se na jejím těle neskryjí typické rysy, které jí dodávají tu pravou dámskou eleganci. Co se tetování nebo jiných ozdob týče, její mysl je v tomto případě v rozporu. Nerada by pošpinila svoje tělo, ale tetování jí přesto fascinují a bere je jako jakýsi druh umění. Sama se však doposud nerozhodla, jestli by byla v budoucnu plátnem pro tento druh umění právě ona sama.

Líbezná tvářička dospívajícího děvčete se nese v duchu obezřetnosti a na její tváři se tak často zrcadlí pohledy smýšlení a jisté špetky vážnosti, kdy se musí u zpravidla tvářit nad věcí. Není to však až tak vážné, protože i tahle dívka z klidného pohledu dokáže vykouzlit nejrůznější grimasy od šklebu po zamračení. Její ústa se častokrát neubrání úsměvu, či rovnou smíchu, pokud se dostane do konverzace, která jí zajímá. Lehce narůžovělá nebývají tedy ve velkém kontrastu s lehce meruňkovou pokožkou. Bezpochyby nejhezčí pohled na ni je v momentě, kdy se jí na tváři usadí ruměnec a ona se zbrkle kousne do rtíku, když nemá, jak by na lichotky zareagovala. V takových chvílích její tvář ztrácí na vážnosti, a naopak nabírá na dávce značné roztomilosti, kterou by nedokázala Darcy zapřít, ani kdyby chtěla sebevíc. Nelze opomenout také její oči. Modré studánky, ve kterých se odráží emoce stejně jako na hladině vody opravdové studny. Převážně lze takto lehce poznat, co je středobodem jejího zájmu. Pokud se pro něco nadchne, v očích jí hrají kouzelné jiskřičky štěstí, když může danou věc začít zkoumat. Dvě kouzelné modré kuličky, které na její tváři jistě také rychle zaujmou, nejsou však tak moc poutavé, jak by se dalo čekat. Bezpochyby nejnáročnější část jejího těla na péči jsou její vlasy, tyhle blond neposedy totiž bývají často tam, kde by být neměly. Se svojí trpělivostí však zvládne z něčeho udělat něco, a pokud nenosí vlasy spletené, má je dokonale upravené tak, aby se volně snášely podél ramen a víceméně se necuchaly. To ona totiž nemá ráda.

Oblečení se nedá vyjádřit jako zrovna to nejmodernější, protože si bere to, co jí bývá pohodlné. Elegance bývá tedy dost často na místě, ale také dost často úplně mimo. Někdy má dny, kdy si na sebe vezme klidně bílé šaty, někdy zase naopak dny, kdy chodí v teplácích a vytahaném tričku. Vždy však bývá v jisté míře upravená. Miluje barvy, i když sama stojí za názorem, že se nic nemá přehánět. Tmavé oblečení tak ráda doplní o nějaký pestřejší kousek, aby v davu lidí aspoň trochu vynikla. Šperky skoro vůbec nenosí, náušnice měla na sobě naposledy při odchodu z domova, a to byl snad ten poslední módní doplněk, co na ní byl k vidění. Řetízky, náramky a prstýnky? Se tak u ní moc často nevidí.

Povaha

Pohledy hrající na tváři mladé blondýnky častokrát prozrazují, že je její dušička z velké části hlavně kreativní. Od lepení nejrůznějších modelů čehokoliv až po kreslení, nadchne se pro všechno, díky čemu může tvořit. Takto snadno zaměstná svoji mysl, a i své ruce, kterými jinak ráda gestikuluje, když se ostatním snaží objasnit něco důležitého, nebo někoho vyvrátit z omylu. Donutit ji stát na místě při nějakém přednesu by nešlo ani svázáním, prostě by si cupitala sem a tam dál, pomáhá jí to udržet klidnou mysl a lépe se potom soustředí na věc, kterou si v dané chvíli ustanoví jako prioritu. A prioritou vydrží do doby, dokud jí nedovede k dokonalosti. Zpravidla nepatří k lidem, kteří by se snadno vzdávali, což akorát podporuje její snahu o dokonalost věcí. Nedaří se jí? Nevadí, přibrzdí, ale nikdy nic nepošle k ledu, pokud v tom vidí potenciál (který vidí ve všem, do čeho se pustí).

Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků si zvládne v těžkých chvílích udržet chladnou hlavu a řešit všechno hezky v klidu. Snaží se zkrátka být vždy nad věcí a minimálně na sobě nedat znát, že by něco netušila. I kdyby si nevěděla rady s tím, jak řešit rovnici, málokdo by to na ní poznal. Na obličeji se jí pokaždé rozprostře výraz zamyšlení, kdy by vás snad i přesvědčila o tom, že přemýšlení někdy skutečně bolí. Takto si většinou získává čas pro řešení daného problému. Nejvíc jí vyhovuje, když vůbec jakýkoliv problém řeší sama a má na něj svůj klid, vyloženě nesnáší, když jí do její práce někdo kecá. V tom momentě je schopná se vším přestat a předat práci dotyčné osobě, i kdyby za ní měl tesat do kamene. Jednoduše sama sleduje s povýšeneckým výrazem, jak se s tím onen člověk vypořádá. Pokud to nezvládne ani z poloviny řešit jako ona, vyhrála, pokud si počíná lépe? Pronese pár jízlivých poznámek, jinak ale pokorně ztichne a pozoruje. Ráda se učí novým věcem a ještě raději, pokud se tyto věci týkají kreativity obecně. Má tedy dny, kdy je schopna prosedět celý čas ve srubu a nekomunikovat s nikým, jen protože zrovna narazila na nějakou kreativní činnost. Mimo to je ale extrovertní dušička, která nepohrdne společností menší skupiny lidí.

Těžko vyjádřit celou její povahu. Splétá se do sebe asi jako vlákna vědomostí v jejím mozku. Chaos. Všechno navazuje na všechno, všechno se se vším kříží. Bývá to veselá kopa, co se ráda baví s přáteli, avšak nepohrdne ani použitím nemístných poznámek, kterými útočí jak na své přátele, tak na ostatní. Častokrát jen popichuje, aby věděla, jaký nátlak snesou. Vlastně se tak každý stává pomyslným předmětem zkoumání a analyzování. Dělává to často proto, aby si ověřila, jestli by mohla v budoucnu někomu takovému věřit. Není hloupá, proto si nepouští moc lidí k tělu, avšak najdou se i výjimky. Nikdo není dokonalý, a i mistr tesař se někdy utne, proto už se v minulosti párkrát spálila, i když se později mohla ze svých chyb poučit. Dává si tak větší pozor na to, s kým zrovna mluví. Na každém je ale něco zajímavého, co by ráda odhalila, protože velkou část její povahy tvoří hlavně zvědavost. Otázky, odmlky, dlouhé zkoumavé pohledy, to je celá ona, v jisté míře samozřejmě. Vše jen proto, aby ukojila svoji zvědavost. Pokud se tak stane a vy máte tedy jedinečnou a exkluzivní možnost vstoupit do jejího světa, obětuje vše, co by čekala, že ostatní obětují pro ni. Za některé by nedala ruku do ohně, ale za jiné by zase skočila do hlubin Tartaru. Nechová se k nikomu tak, jak si nezaslouží. Je oddaná a spravedlivá, sama potřebuje po svém boku i někoho, ke komu by si chodila pro rady a typy, protože ani ona neví všechno.

Pokud je na světě něco, díky čemu se stoprocentně před ostatními stáhne, je to lež, byť jen malinkatá. Lež, faleš nebo i nevhodné chování, to jsou věci, co by měli jít kolem ní obloukem. Sama je upřímná, a pokud jí někdo lže do očí a ona na to přijde? Bývá zahořklá, lhostejná a zlá. Provokuje a částečně dává člověku tu zradu sežrat, i když jí to v hloubi duše třeba mrzí. Své problémy si ale nechává raději pod pokličkou, pokud už se někdo takový skutečně najde.

Co se tohoto týče, je to dívka jako každá jiná. Dokáže milovat, smát se z plných plic, dokonce i plakat. Nebojí se dát své emoce najevo, pokud se nejedná o nevědomost a bezradnost. Smutek, štěstí i vyjádřit zalíbení dokáže úplně bez problému, pokud si to její protějšek zaslouží. Pokud ne, uzavře se, dokáže svoje srdce jednoduše obalit kamenem a zabránit tak vstup komukoliv, kdo si její city nezaslouží. Takových lidí se kolem ní koneckonců pohybuje hodně, a tak okruh jejích blízkých přátel nečítá tolik oddaných dušiček. Dost se na tom asi podílí právě ty rýpavé poznámky, kdy si protějšek spíše k dívčině vybuduje jistou averzi. Jestli ji to mrzí? Z části možná ano, ale život jde dál, no ne?

Minulost

Na své dětství si moc nevzpomíná. Vyrůstala se svými prarodiči na Long Islandu. Ve velmi brzkém věku se ale začala ptát na své rodiče. V jejím věku nebylo pro ni zrovna vhodné zjistit, že se její otec zabil skokem z mostu, takže jí bylo řečeno, že odešel do nebe za maminkou a ta, že odešla, když Dee přišla na svět. Dost dlouho poté žila v myšlence, že se pro ni její rodiče vrátí a budou dokonalá a šťastná rodina, společně s babičkou i dědečkem. Kreslívala obrázky, u kterých jí představivost umožňovala myslet nad tím, jak její rodiče asi mohli vypadat. Otce znala z fotek, ale matka pro ni byla velkou záhadou. Žádné fotky, žádná videa, žádné záznamy, jako by nebyla.

S nástupem do školy prakticky rychle pochopila, že představa dokonalé rodiny nikdy nebude naplněna, protože se její rodiče nevrátí. Leda by je oživila. Mrzelo jí to, ale nedala by dopustit na své prarodiče, kteří jí vychovávali v dobrém duchu. Soustředila se tedy jen na to, co měla před sebou, a ne na to, co by chtěla mít. Soustředila se na školu, začala číst knihy a učit se, byla vlastně docela vzornou žákyní. Zajímala ji literatura a historie, řecká mytologie i nejrůznější průpovídky. Vlastně byla na takové věci tak moc soustředěná, že na chvíli nezavřela pusu, což bylo v některých případech pro ostatní kolem ní z velké části vysilující. Častokrát si místo učení prostě jen čmárala, protože se nechtěla soustředit na slova svého profesora. Proč taky, že?

Jednoho říjnového dne, docela unavujícího, se šla z hodiny provětrat na toalety, aby nabrala nové síly. Měli zrovna fyziku, která jí extra nezabavila, proto našla zábavu ve sledování svého odrazu na starém zrcadle v její škole. To ale nečekala, co vyleze z kabinky za ní. Kluk, vlastně docela normální, až na jeden malý detail, a to sice takový, že mu chyběly nohy, měl místo nic kozí. Na místě tedy byly hned dva problémy – mutant na dívčích záchodech. Dee to prakticky ustála pouze s větším úlekem, kdy se neubránila výkřiku: „Kde máš nohy?!“ Chudák, ve snaze vysvětlit jí, že jí v žilách koluje boží krev a musí jít s ním, schytal ránu 2 měsíce starým mýdlem. Blonďatá dívčina zatím prchala ze školních záchodů nazývajíc ho slizkým úchylem. Dnes by se tomu možná i zasmála, ale v té chvíli jí to skutečně přišlo dost zvrácené. Neměla vlastně ani moc na výběr mezi tím, jestli s mutantním zvrhlíkem odejde nebo ne, když viděla chaos, který na škole započal. Všichni utíkali pryč před okřídlenou zrůdou, která se objevila z ničeho nic. Sama nevěděla, kam utíkat a když jí onen mutant – dnes už ví, že to byl satyr – chňapl za ruku, prostě utíkala za ním. Při té honičce se dožadovala nejrůznějších odpovědí, že chudák satyr nevěděl, kam dřív skočit.

Trvalo to, ale nechala si všechno vysvětlit, i když ho měla za ještě většího zvrhlíka, když jí poskytl informaci, že už jí sledoval ve škole dlouho. Nechtěla tomu pořádně věřit, myslela si, že to byl jen nějaký žert, že má nějaký zvláštní druh kalhot, realistických kalhot. No, vyrazilo jí dech, když prošla branou Tábora polokrevných a setkala se ještě s hrůznějšími anomáliemi. Koneckonců, zvykla si. Dokonce ani tolik nevyváděla, když si vydupala, že se chce rozloučit s prarodiči.

Začátky pro ni byly těžké, v 16 letech to přeci jen bylo tolik událostí na ní dost. Snažila se zapojit do dění, seč jí síly stačily. Častokrát se zašívala ve srubu, kam si natahala tuny knih a unikala tak drsné realitě. Po nějaké době začala poznávat lidi kolem sebe. Poznala i někoho, kdo se ji zvláštním způsobem zaryl do srdíčka. Trávila s ním ráda čas, zvláštním způsobem ji okouzlil, ale nic netrvá věčně a ani tohle netrvalo. Nebyla hloupá, všímala si, poslouchala a dost rychle zjistila, že by jí později pravděpodobně její srdíčko zlomil. Rozhodla se k radikální věci ukončit románek mezi nimi. Inu, slabost pro něj má pořád, ale rozhodně se nenechá využít. Začala se držet zpátky a v jeho přítomnosti spíše pronášet kousavé poznámky na obranu svojí pochroumané dušičky.

Po 2 letech usilovného působení v Táboře se k ní přihlásila její matka. Po této události se začala cítit sebevědoměji a do svých zájmů se ponořila ještě více. Dokonce začala čmárat nejrůznější nákresy, které s radostí nosila Hunterovi, když tajně doufala, že by je mohl sestrojit. Pravděpodobně nikdy nevytvořila žádnou převratnou věc, co by stála za realizaci, ale nikdy to nevzdala. V jejím pokoji se tak povalují nejrůznější nedodělané modely ze špejlí nebo čmáranice všelijakých rádoby „vymožeností“.

Zajímavosti

Dalo by se o ní říci, že se nebojí téměř ničeho, pokud nejde a o hmyz, a hlavně o pavouky. Ta osminová věc může být klidně sebemenší, jakmile se ale dostane do její přítomnosti, stává se z Dee nepříčetná osoba. Je schopná v takových chvílích udělat cokoliv, i kdyby měla na onoho malého pavoučka vystřelit šíp.
Má silný vztah ke zvířatům. Jednou jako malá oplakávala myš, která se u nich doma chytila do pastičky. Podruhé se zase starala o malé kachně, říkala mu Donald.
Zbožňuje literaturu, zvláště dekadentní autory si zamilovala nejvíce. Mezi ty nejoblíbenější patří Edgar Allan Poe nebo Oscar Wilde.
Je strašný bordelář, avšak ospravedlňuje to tím, že je vše na místě, kde to být má. Tedy na místě, kde to ona chce mít. Například ponožky mají své zvláštní zasvěcené místo pod židlí, kde jí je neukradnou ponožkoví skřítci.
Nesnáší mentolky. Nemůže vystát ten nechutně svěží pocit v ústech, dělá se jí z toho zle.
Největší radost jí udělá bez pochyby mrkvový džus.
Má svoji malou pevnost obestavenou věžemi z nejrůznějších knih. Zašije se sem pokaždé, když chce přemýšlet. Vstup ostatním je zakázán pod pohrůžkou trhání hlav.