Jeho narození logicky předcházelo seznámení jeho rodičů. K tomu došlo v Řecku, přímo v Athénách, kdy se jeho matka ve svém volnu procházela po zdejších památkách. Jako letuška měla vždycky pár dní volna mezi některými lety, takže si mohla užívat měst, do kterých doletěla. Sice v té době měla přítele v Chicagu, ale i tak jí otec Elliota tak moc učaroval, že na svého dlouholetého přítele tak nějak pozapomněla. Ovšem ten si to moc líbit nenechal, když mladou dívku odkopl v okamžiku, kdy se ukázalo, že je těhotná a né s ním. Takže mladé Eloise nezbylo nic jiného než se vrátit do Londýna k jejím rodičům. Ovšem její pobyt tady netrval moc dlouho. Eloise byla vždycky tak trochu do větru a chtěla se co nejdříve vrátit do práce, takže brzy po Eliotově narození se vrátila ke své původní práci a malý chlapec vyrůstal pod dohledem prarodičů.

​

To v podstatě nebylo tak špatné. Jak babička, tak děda byli z vnoučete nadšení, ačkoliv tedy sem tam měli poznámku na jeho matku ohledně toho, že se spustila s někým úplně cizím. Jak Elliot tak ani jeho prarodiče totiž o muži, který za celé tohle mohl, nikdy moc neslyšeli. V dětství tak vídal svou matku více sporadicky, když ji práce zrovna zanesla do Londýna, nebo měla volno, ovšem hlavní slovo ve výchově měla i tak babička, která byla takovým tím generálem v domácnosti. Děda na něj sice také měl určitý výchovný vliv, přece jen díky němu později začal s focením, protože mu ukazoval některé staré foťáky, které měl. Pokud šlo ale o školu, tak v rámci té z něj ani jeden z prarodičů moc radost neměl. Už odmala měl problém se čtením, a navíc také moc dlouho neposeděl na jednom místě. Tudíž ho učitelé bez velkého váhání označili za problémového. Ne, že by jim to Elliot měl potřebu vyvracet, ale spíše jim jejich domněnky potvrzoval. Ve výsledku tak do svých deseti let vystřídal celkem tři školy.

​

V deseti letech, ale přišla změna, kterou nečekal ani on, ani jeho prarodiče. Jeho matka se totiž zasnoubila s Američanem a chtěla si vzít syna sebou do Chicaga, jelikož už nejspíš přišel čas, aby se usadila. Popsat tuhle situaci jako pro Elliota těžko skousnutelnou je nejspíš ještě slabý popis. Odmítal odjet a vyslechl i nejednu hádku mezi jeho prarodiči a svou matkou. Ta ale nevypadala, že by chtěla ustoupit. Nakonec tedy Elliotovi nezbylo nic jiného, než aby se společně s dvěma jemu v podstatě cizími lidmi přestěhoval na úplně jiný kontinent. Navíc ani jeho matka a ani otčím se o něj moc nestarali, zvlášť od chvíle, kdy jeho matka zjistila, že je podruhé těhotná. Jediný, kdo z toho nebyl na větvi byl právě Elliot, který se ještě víc stáhl do sebe a snažil se spíš nějak přežívat. Ve škole více méně proplouval a našel si i pár kamarádů. Ovšem i od těch měl být pár měsíců po svých jedenáctých narozeninách odloučen.

​

Na svoje první setkání s příšerou si vlastně moc nevzpomíná. Ví, že se ten večer potloukal ještě s jedním kamarádem v parku, když na ně ze stromu zaútočili dva ptáci. To, že to vlastně ptáci nebyli se ukázalo dost rychle, kdy si všiml lidských obličejů. Jedna mu zaryla pařáty do ramene, kde má po tomhle setkání pěkné jizvy a druhá do něj narazila dost velkou rychlostí, aby chlapec ztratil rovnováhu a narazil hlavou o zem tak silně, že v tu chvíli ztratil vědomí. Očividně měl víc štěstí než rozumu, že po jeho boku nestál jen obyčejný lidský kamarád, ale satyr, který na něj už delší dobu dohlížel a hledal příležitost, jak ho dostat do Tábora. Tohle byla ideální záminka. Po tomhle incidentu nabraly události dost rychlý spád. Vysvětlován. Jemu i jeho matce, která v domě beztak nechtěla někoho, kdo by mohl ohrozit její druhé dítě, a pak cesta do Tábora. Jeho matka se tehdy ani nezmohla na to, aby jela s ním. Pomohla mu sice sbalit a dala mu peníze na letenky, ale pak už to bylo na něm.

​

Tak se tedy Elliot dostal do Tábora, který se mu během dospívání stal domovem. Bylo toho pro něj spoustu nového, a hlavně smířit se s tím, že váš otec je některý z řeckých bohů není rozhodně jednoduché. Jako všichni neurčení tehdy bydlel v Hermově srubu, chodil na tréninky, účastnil se některých aktivit a čekal, jestli se jeho tatík uráčí se k němu přihlásit. Nakonec to trvalo tři roky, než se jeho otec rozhodl, že si jeho syn zaslouží určitou rekognici z jeho strany. Ne, že by si to vysloužil nějakým velkolepým vítězstvím v boji o vlajku nebo snad v závodě vozatajů. Ani zrovna nikoho nezmlátil, vlastně to bylo téměř naopak. Během jeho druhého roku v Táboře se seznámil s malým klučinou, kterého tam přivezla jeho matka. Killian. Neustále dělal nějaké problémy a vymýšlel kraviny, ze kterých někdy nevyšel úplně nejlépe. Ne, že by to bylo automatické, ale nakonec se Elliot začal ke Killimu chovat jako k mladšímu bráškovi, který potřebuje ten dozor. To ho také nakonec dostalo až do srubu jeho otce. Killian zrovna provedl další svoji lumpárnu, ale nevyšla mu úplně podle jeho představ a Áresovci, kteří ho odchytili, si ho chtěli podat. Do toho se tam nachomýtl právě Elliot, který to chtěl potomkům boha války nějak vymluvit. No, na pěsti nakonec došlo, ale chlapce nakonec roztrhl Cheirón a v moment, kdy se tak stalo a Elliot se ohlédnul na Killiho, který naštěstí zůstal od rvačky stranou a nevypadal, že se mu něco stalo, se mu nad hlavou objevil symbol boha Aiola. Takže Elliota tehdy čekalo stěhování do odlišného srubu.

​

Jeho další pobyt v Táboře už byl více monotónní. Samozřejmě prošel tréninkem, jak se zbraní, tak i se svými schopnostmi, seznamoval se se svými sourozenci i ostatními polobohy. S polobohyněmi někdy více a nezřídka mu to nechalo i nějakou tu jizvu. Na duši i na těle. Zúčastnil se i pár výprav, ale v osmnácti se rozhodl, že zůstal na jednom místě už dost dlouho. Těžko říct, jestli tuhle svou chuť po cestování získal po otci nebo po matce, ale každopádně po dovršení osmnácti let se rozhodl opustit Tábor, ačkoliv s některými zůstal celou dobu v kontaktu, ať už přímém, jako třeba s Killianem, nebo jen nepřímém, kdy o nich spíše slyšel, což byl například případ Chelsea, kterou poznal rok nebo dva před svým odchodem z Tábora. Jeho první zastávkou bylo kupodivu Chicago, které od jeho odchodu v jedenácti nenavštívil. S matkou byl v minimálním kontaktu, kdy se občas ozvala ona jemu, nebo on jí. Otčím žil v představě, že je Elliot na nějaké internátní škole v zahraničí, přesněji v Británii. Jeho návštěva doma nebyla moc dlouhá. Sice se seznámil se svým malým bráškou, ale nějaký vztah spolu nenavázali, ne v té době. Každopádně ale získal nějaké peníze do začátku, takže se brzy zase zdekoval. Tentokrát skutečně do Británie, do Londýna za svým dědou a babičkou, se kterými si byl blíž i přes delší odloučení. V Londýně také navštěvoval kurzy fotografování, což se z koníčku postupně stalo jeho prací.

​

Ne, že by to byl raketový vzestup, ale po skončení kurzu se vrátil do Států, kde měl více příležitostí. Přivydělával si všude možně a postupně se vypracovával. Fotil pro noviny, časopisy a postupně se vypracoval až k tomu, že mohl prodávat i svoje vlastní fotky a vystavovat je. To mu hlavně dávalo možnost cestovat. Ačkoliv ze začátku se ještě na nějakou dobu usadil v New Orleans. Ne, že by mu tak učarovalo tohle město, ale spíš mladá právnička, která v tomhle městě žila a pracovala. Juliette. Tahle černovláska mu tak učarovala, že jí ani ne po půl roce vztahu požádal o ruku a asi po roce od seznámení už byli svoji. Ne, že by Elliot měl v plánu zůstat dlouho na jednom místě, ale nechtělo se mu moc opouštět svou manželku, takže pokud někam vyrážel, tak se ještě omezoval na Státy. To pokračovalo i rok po narození jeho syna, Davida. Ovšem nakonec se vrátil ke svým původním plánům a začal cestovat opět dál. Už se neomezoval jen na USA, ale vyrazil i za moře, třeba do Austrálie. Vždycky se ale vracel zpátky do New Orleans.

​

Jak se ale o pár let později ukázalo, tak to jeho ženě úplně nestačilo, protože jednou se Elliot vrátil bez ohlášení, aby Jules překvapil na její narozeniny a místo toho, aby našel svou manželku se synem, tak ji našel s cizím mužem. V posteli. Ne zrovna uvítání, jaké si představoval. To roztočilo kolotoč soudů a placení právníků. Tedy alespoň pro Elliota, když jeho manželka podala žádost o rozvod. Ta, na rozdíl od něj ale uměla v těhle věcech chodit. Takovým únikem od tohohle stresu mu byly akorát výlety, které podnikal s Davidem. Ovšem jeden takový, při kterém navštívil Chelsee po jejím zranění, což byla více méně jen rychlá návštěva, protože asi moc nechtěla, aby kolem ní byl někdo, kdo jí bude litovat, se mu stal osudným. Vracel se společně s Davidem zkratkou přes park na hotelový pokoj, když si ho vzala na mušku Lítice. Svůj polobožský pach mohl zakamuflovat jen těžko, proto většinou cestoval, ale tohle byla jen souhra špatných okolností. Ne, že by měl problém se nestvůry zbavit, ale problém byl, že to viděl jeho syn, který to samozřejmě řekl jeho matce. A to byla munice, kterou jeho bývalá žena potřebovala, aby mu syna nesvěřili ani do střídavé péče. V podstatě soud přesvědčila, že je Elliot nebezpečný pro svého vlastního syna. Tudíž mu soud dovoluje jen krátké návštěvy pod dohledem Juliette. V podstatě ho tak žena, o které si myslel, že bude láskou jeho života, připravila o to, co mu bylo nejdražší. O syna. Navíc se tohle období pro něj stalo ještě těžší, jelikož mu zemřel děda a o pár měsíců později ho následovala i babička. Přišel tak o dva lidi, kteří ho vychovávali. Na pohřbu se také po delší době viděl se svojí matkou a také se svým nevlastním bratrem. S tím kupodivu zvládl navázat nějaký ten vztah a jsou i nadále v kontaktu.

​

Od té doby tak úplně nevěděl, co se sebou. Sice i dál fotil, ale už ho to netěšilo tolik jako dřív. Nakonec ho z tohohle útlumu dostal až Killiam. S tím byl vlastně celé ty roky v kontaktu. Nejen, že věděl, co se stalo jeho snoubence a nenarozenému dítěti, kterému měl jít tehdy za kmotra po jeho narození, ale také informoval on Killiho o svém životě. Sem tam se setkávali, když byl Killi mimo Tábor a doplňoval zásoby, které byly potřeba. Teď už byl ale jeho přítel rozhodnutý, že je čas vyrazit zase mimo Tábor, ale nechtěl nechat svou pozici bez náhrady. To také řekl Elliotoví, kterému se ten nápad úplně nepozdával, ovšem když ho Killi jednou do Tábora vzal s sebou, promluvil si s Cheirónem a nakonec se domluvili. Elliot tedy nakonec nahradil Killiho na jeho pozici zásobovače, aby nenechal tuhle pozici tak bezprizorní a sám se mohl vydat dát životu mimo Tábor druhou šanci. Elliot tak v tuhle chvíli zůstává v Táboře a má dohled nad zásobami.