Elliot Reid Marshall
35 let | Aiolos | Hlavní zásobovač || Bloo
Dancing in the Grey Michael Malarkey

Vzhled

Elliot není z těch, koho byste v davu jen tak přehlédli, jelikož o pět centimetrů přesahuje výšku metru devadesát, díky čemuž by na něm ani tolik nebylo poznat, že sem tam něco přibere na váze. Ne, že by to někdy bylo tak markantní a ani v současné době by se nedal zařadit k těm oplácanějším mužům. Během stresu z rozvodu docela zhubl, a pak začal trávit víc času v posilovně a ve cvičení pokračuje i v Táboře. Tudíž nějaké ty svaly na něm rozhodně zaznamenáte, pokud se tedy vydá někam bez trička nebo se rozhodne ho sundat. Ovšem i kdyby si neudržoval svou atletickou postavu, tak má i jiné přednosti, pokud jde o vzhled. Elliot se nikdy nepovažoval za nějakého prvoplánového krasavce, ale rozhodně měl určité kouzlo, které mu asi propůjčuje i jeho britský původ. Užší tvář s rovným nosem, vyšším čelem, úzkými rty. To by se asi nehodilo na popis nějakého idola ženských srdcí. Přidejte k tomu ale pronikavé modré oči, které v sobě mají i trochu zelené, což způsobuje, že pod určitým světlem působí více zeleně než modře. Pak ještě krátké kudrnaté tmavě blond vlasy, které snad vždycky upraví, než vyrazí někam ven. Sem tam mu sice přerostou jeho obvyklou délku, ale kupodivu mu to vzhled nijak moc nekazí. Jen to způsobí, že vypadá starší a nejspíš se tak jeho vzhledový věk přiblíží jeho skutečnému. Podobně jako s vlasy to má i s vousy. Ačkoliv v poslední době si nechává několikadenní strniště, tak do nějakého plnovousu to nikdy dojít nenechá, ačkoliv stejně jako vlasy, i vousy mu občas přerostou. Není přece potomkem bohyně krásy, aby musel svůj vzhled mít dokonalý každý den.

I on si za svůj život nechal pořídit pár jizev. První má na levém rameni, která je od útoku harpyjí, které zapříčinily i jeho příchod do Tábora. Jsou to jizvy po pařátech a celkem mu tak rameno zdobí šest zhojených vrypů. Jeden má pod klíční kostí, druhý kousek od ramenního kloubu na paži, jeden kousek od páteře, dva na horní části lopatky a čtvrtý v deltovém svalu. Kromě toho má také jizvu, která mu vede pod pravým kolenem přes lýtko, mělký zářez na levém boku přes žebra a na dlani a hřbetu pravé ruky, kudy mu na jedné výpravě prošel šíp. Nic příjemného, pokud se chcete zeptat. Naštěstí žádná z jizev neměla nějaké následky na jeho pohyb, takže může být vlastně rád, že to skončilo jen u jizev.

Jeho styl oblékání je dost různorodý. Jelikož vyrůstal v Anglii a pak tam byl i nějakou dobu v dospělosti, osvojil si určitý více formální styl. Takže není nic zvláštního ho potkat v košili a černých kalhotách, někdy si vezme i lehké sako. Stejně tak je ale schopný vyrazit v džínech a tričku a nějakých sportovních nebo i vyšších kožených botách, když jde něco rovnat do skladu. Většinou své oblečení přizpůsobí tomu, co má v plánu dělat. Rozhodně nevyrazí na trénink v košili, ale zase se nebude jen tak procházet v teplácích. Za svůj život si obecně vypěstoval více elegantní a formální způsob oblékání a sice je mu jasné, že v Táboře na něco takového nikdo moc kromě potomků Afrodity nehledí, tak zvyk je železná košile, tudíž pokoušet se mu to vymlouvat by bylo zbytečné. Jediné dva šperky, které na něm uvidíte jsou prsteny. Jeden nosí na prsteníčku levé ruky, ale není to jeho snubní prsten. Je z chirurgické oceli a je do něj vyryté datum narození jeho syna společně se jménem. Druhý, snubní, nosí na řetízku na krku. Je to taková připomínka dřívějších a šťastnějších časů, ačkoliv teď je to vzpomínání bolestivější. 

Povaha

Dalo by se tu dlouze mluvit o tom, jaký byl Elliot dřív. Jaký byl jako malý, když přišel prvně do Tábora, ale to už je zbytečné. Ten mladík je dávno pryč a už si prošel částí života, která vás zkrátka změní. Někdy ne úplně dobrovolně, ale jen těžko můžete od někoho po třicítce očekávat stejné chování jako od osmnáctiletého kluka. Ovšem pořád mu zůstaly nějaké prvky povahy, které ho nejspíš budou provázet celým životem. Určitě nezačal patřit k těm, které jen tak přehlédnete. Nejspíš tohle je i věc, která s věkem spíše narůstala. Zvučný hlas, jeho výška a taky britský přízvuk. Navíc nikdy nebyl z těch, kteří by stáli v koutě a báli se společnosti, nemá problém se začlenit do konverzace, pokud ho nějakým způsobem zaujme a stejně tak nemá problém se pohybovat ve větších skupinách lidí. Sice to zase není tak, že by vyloženě vyhledával velkou společnost, ale naučil se s lidmi vycházet a být společenský. I když rád občas zmizí někam, kde bude sám, aby mohl fotit nebo prostě jen přemýšlet.

Další věc, která mu zůstala je určitý typ ochranářství, který se nejspíš více umocnil tím, že je ještě navíc otec. Rozhodně tedy není dobrý nápad před ním zkoušet někoho napadat, protože je mladší nebo vypadá víc bezbranně. V takových momentech nemá problém se postavit za dotyčného. Navíc pořád se nacházíme v Táboře, kde sice všichni mají nějaké síly, ale ne všichni je umí využívat. Ani nějaké posměšky ohledně neurčení není něco, co by měl rád. Ne, že by sám něco takového zažil, protože jeho určení bylo docela rychlé, ale to neznamená, že je to tak u všech polobohů. Ovšem nepředstavujte si, že by se hodně rychle naštval nebo zvyšoval hlas, podobné situace a obecně vyhrocené situace raději řeší v klidu, protože křik ani nějaká agrese tomu beztak nepomůže. Konec konců slyšet ho zvednout hlas jsou více méně vzácné okamžiky, kdy přeteče i pohár jeho trpělivosti, který je dost velký. Během své dospělosti se to stalo jen jednou, a to při hádce s jeho bývalou ženou poté, co jí načapal inflagranti.

Pokud byste ho chtěli zaškatulkovat podle typu temperamentu, tak by to byl složitější úkol. Sice můžete s přehledem vyškrtnout cholerika, ale pokud jde o ostatní typy? Nelze je vyloučit kompletně, protože z každého má něco. Ovšem pokud jde jen o převažující typ, tak tím by byl sangvinik. Nevadí mu pozornost, ale na druhou stranu jí ani tolik nevyžaduje. Snaží se žít daným okamžikem, ale někdy se rád užírá svou minulostí, protože vzpomínky jsou součástí jeho života. Nemá nějaké velké výkyvy nálad, které by se měnily z minutu na minutu, ale ne vždycky má dobrý den. Kdo ale ano? Škatulky ohledně temperamentu jsou sice pěkná věc, ale koho se vám povede tam nacpat bez toho, aby se částečně neschoval i do jiných?

Vlastnost, která mu byla vždycky vlastní, by se asi dala nazvat přelétavost nebo možná neposednost. Ne, že by nevydržel s jednou ženou nebo často měnil svoje činnosti, ale spíše v duchu toho, že nerad zůstával dlouho na jednom místě, pokud k tomu nebyl nějaký větší důvod. Vždycky toužil po cestování a objevování různých zákoutí světa. Nakonec to byla právě tahle vlastnost, která zapříčinila konec té šťastné části jeho života, takže je v tuhle chvíli trochu otupená. Jinak by totiž asi ani neskončil v Táboře. Ovšem zůstala mu láska k focení, ke kterému se teď pomalu vrací. Zachycovat životní momenty, svoje nebo jiných. Vybírat ty správné úhly a světlo. To je něco, co ho v podstatě uklidňuje a je to něco, k čemu se vrací, pokud nemá zrovna dobrý den. Schová se za objektiv a dělá, že tu vlastně není.

Pořád má ale duši umělce, protože i fotografie můžou být uměním. Dokáže obdivovat ale i více forem, které na sebe tahle oblast bere. Moc mu tedy neučarovala literatura, ale zbytek? Nemá s tím nejmenší problém. Zamiloval si hlavně ale hudbu. Sice sám na nic nehraje, ale rád poslouchá. Ideálně gramofonové desky. Ovšem s jeho láskou k umění se bojí i určitá profesní deformace, kterou si jako fotograf vypěstoval a to, že rád zkoumá úhel světla a scenérii. Klidně kvůli tomu částečně odignoruje i to, co mu říká ten, s kým právě mluví. Zkrátka ho na moment nebo dva vytěsní a zkoumá světlo, které mu dopadá na tvář a jaká fotka by z toho asi byla. A když už jsme u těch zlozvyků, tak jistě stojí za zmínku i to, že nevědomky občas točí prstenem, který nosí. Není k tomu ani nějaký důvod, že by byl nervózní nebo tak. Někdy to dělá jen z dlouhé chvíle, někdy mimoděk při konverzaci. 

Historie

Jeho narození logicky předcházelo seznámení jeho rodičů. K tomu došlo v Řecku, přímo v Athénách, kdy se jeho matka ve svém volnu procházela po zdejších památkách. Jako letuška měla vždycky pár dní volna mezi některými lety, takže si mohla užívat měst, do kterých doletěla. Sice v té době měla přítele v Chicagu, ale i tak jí otec Elliota tak moc učaroval, že na svého dlouholetého přítele tak nějak pozapomněla. Ovšem ten si to moc líbit nenechal, když mladou dívku odkopl v okamžiku, kdy se ukázalo, že je těhotná a né s ním. Takže mladé Eloise nezbylo nic jiného než se vrátit do Londýna k jejím rodičům. Ovšem její pobyt tady netrval moc dlouho. Eloise byla vždycky tak trochu do větru a chtěla se co nejdříve vrátit do práce, takže brzy po Eliotově narození se vrátila ke své původní práci a malý chlapec vyrůstal pod dohledem prarodičů.

To v podstatě nebylo tak špatné. Jak babička, tak děda byli z vnoučete nadšení, ačkoliv tedy sem tam měli poznámku na jeho matku ohledně toho, že se spustila s někým úplně cizím. Jak Elliot tak ani jeho prarodiče totiž o muži, který za celé tohle mohl, nikdy moc neslyšeli. V dětství tak vídal svou matku více sporadicky, když ji práce zrovna zanesla do Londýna, nebo měla volno, ovšem hlavní slovo ve výchově měla i tak babička, která byla takovým tím generálem v domácnosti. Děda na něj sice také měl určitý výchovný vliv, přece jen díky němu později začal s focením, protože mu ukazoval některé staré foťáky, které měl. Pokud šlo ale o školu, tak v rámci té z něj ani jeden z prarodičů moc radost neměl. Už odmala měl problém se čtením, a navíc také moc dlouho neposeděl na jednom místě. Tudíž ho učitelé bez velkého váhání označili za problémového. Ne, že by jim to Elliot měl potřebu vyvracet, ale spíše jim jejich domněnky potvrzoval. Ve výsledku tak do svých deseti let vystřídal celkem tři školy.

V deseti letech, ale přišla změna, kterou nečekal ani on, ani jeho prarodiče. Jeho matka se totiž zasnoubila s Američanem a chtěla si vzít syna sebou do Chicaga, jelikož už nejspíš přišel čas, aby se usadila. Popsat tuhle situaci jako pro Elliota těžko skousnutelnou je nejspíš ještě slabý popis. Odmítal odjet a vyslechl i nejednu hádku mezi jeho prarodiči a svou matkou. Ta ale nevypadala, že by chtěla ustoupit. Nakonec tedy Elliotovi nezbylo nic jiného, než aby se společně s dvěma jemu v podstatě cizími lidmi přestěhoval na úplně jiný kontinent. Navíc ani jeho matka a ani otčím se o něj moc nestarali, zvlášť od chvíle, kdy jeho matka zjistila, že je podruhé těhotná. Jediný, kdo z toho nebyl na větvi byl právě Elliot, který se ještě víc stáhl do sebe a snažil se spíš nějak přežívat. Ve škole více méně proplouval a našel si i pár kamarádů. Ovšem i od těch měl být pár měsíců po svých jedenáctých narozeninách odloučen.

Na svoje první setkání s příšerou si vlastně moc nevzpomíná. Ví, že se ten večer potloukal ještě s jedním kamarádem v parku, když na ně ze stromu zaútočili dva ptáci. To, že to vlastně ptáci nebyli se ukázalo dost rychle, kdy si všiml lidských obličejů. Jedna mu zaryla pařáty do ramene, kde má po tomhle setkání pěkné jizvy a druhá do něj narazila dost velkou rychlostí, aby chlapec ztratil rovnováhu a narazil hlavou o zem tak silně, že v tu chvíli ztratil vědomí. Očividně měl víc štěstí než rozumu, že po jeho boku nestál jen obyčejný lidský kamarád, ale satyr, který na něj už delší dobu dohlížel a hledal příležitost, jak ho dostat do Tábora. Tohle byla ideální záminka. Po tomhle incidentu nabraly události dost rychlý spád. Vysvětlován. Jemu i jeho matce, která v domě beztak nechtěla někoho, kdo by mohl ohrozit její druhé dítě, a pak cesta do Tábora. Jeho matka se tehdy ani nezmohla na to, aby jela s ním. Pomohla mu sice sbalit a dala mu peníze na letenky, ale pak už to bylo na něm.

Tak se tedy Elliot dostal do Tábora, který se mu během dospívání stal domovem. Bylo toho pro něj spoustu nového, a hlavně smířit se s tím, že váš otec je některý z řeckých bohů není rozhodně jednoduché. Jako všichni neurčení tehdy bydlel v Hermově srubu, chodil na tréninky, účastnil se některých aktivit a čekal, jestli se jeho tatík uráčí se k němu přihlásit. Nakonec to trvalo tři roky, než se jeho otec rozhodl, že si jeho syn zaslouží určitou rekognici z jeho strany. Ne, že by si to vysloužil nějakým velkolepým vítězstvím v boji o vlajku nebo snad v závodě vozatajů. Ani zrovna nikoho nezmlátil, vlastně to bylo téměř naopak. Během jeho druhého roku v Táboře se seznámil s malým klučinou, kterého tam přivezla jeho matka. Killian. Neustále dělal nějaké problémy a vymýšlel kraviny, ze kterých někdy nevyšel úplně nejlépe. Ne, že by to bylo automatické, ale nakonec se Elliot začal ke Killimu chovat jako k mladšímu bráškovi, který potřebuje ten dozor. To ho také nakonec dostalo až do srubu jeho otce. Killian zrovna provedl další svoji lumpárnu, ale nevyšla mu úplně podle jeho představ a Áresovci, kteří ho odchytili, si ho chtěli podat. Do toho se tam nachomýtl právě Elliot, který to chtěl potomkům boha války nějak vymluvit. No, na pěsti nakonec došlo, ale chlapce nakonec roztrhl Cheirón a v moment, kdy se tak stalo a Elliot se ohlédnul na Killiho, který naštěstí zůstal od rvačky stranou a nevypadal, že se mu něco stalo, se mu nad hlavou objevil symbol boha Aiola. Takže Elliota tehdy čekalo stěhování do odlišného srubu.

Jeho další pobyt v Táboře už byl více monotónní. Samozřejmě prošel tréninkem, jak se zbraní, tak i se svými schopnostmi, seznamoval se se svými sourozenci i ostatními polobohy. S polobohyněmi někdy více a nezřídka mu to nechalo i nějakou tu jizvu. Na duši i na těle. Zúčastnil se i pár výprav, ale v osmnácti se rozhodl, že zůstal na jednom místě už dost dlouho. Těžko říct, jestli tuhle svou chuť po cestování získal po otci nebo po matce, ale každopádně po dovršení osmnácti let se rozhodl opustit Tábor, ačkoliv s některými zůstal celou dobu v kontaktu, ať už přímém, jako třeba s Killianem, nebo jen nepřímém, kdy o nich spíše slyšel, což byl například případ Chelsea, kterou poznal rok nebo dva před svým odchodem z Tábora. Jeho první zastávkou bylo kupodivu Chicago, které od jeho odchodu v jedenácti nenavštívil. S matkou byl v minimálním kontaktu, kdy se občas ozvala ona jemu, nebo on jí. Otčím žil v představě, že je Elliot na nějaké internátní škole v zahraničí, přesněji v Británii. Jeho návštěva doma nebyla moc dlouhá. Sice se seznámil se svým malým bráškou, ale nějaký vztah spolu nenavázali, ne v té době. Každopádně ale získal nějaké peníze do začátku, takže se brzy zase zdekoval. Tentokrát skutečně do Británie, do Londýna za svým dědou a babičkou, se kterými si byl blíž i přes delší odloučení. V Londýně také navštěvoval kurzy fotografování, což se z koníčku postupně stalo jeho prací.

Ne, že by to byl raketový vzestup, ale po skončení kurzu se vrátil do Států, kde měl více příležitostí. Přivydělával si všude možně a postupně se vypracovával. Fotil pro noviny, časopisy a postupně se vypracoval až k tomu, že mohl prodávat i svoje vlastní fotky a vystavovat je. To mu hlavně dávalo možnost cestovat. Ačkoliv ze začátku se ještě na nějakou dobu usadil v New Orleans. Ne, že by mu tak učarovalo tohle město, ale spíš mladá právnička, která v tomhle městě žila a pracovala. Juliette. Tahle černovláska mu tak učarovala, že jí ani ne po půl roce vztahu požádal o ruku a asi po roce od seznámení už byli svoji. Ne, že by Elliot měl v plánu zůstat dlouho na jednom místě, ale nechtělo se mu moc opouštět svou manželku, takže pokud někam vyrážel, tak se ještě omezoval na Státy. To pokračovalo i rok po narození jeho syna, Davida. Ovšem nakonec se vrátil ke svým původním plánům a začal cestovat opět dál. Už se neomezoval jen na USA, ale vyrazil i za moře, třeba do Austrálie. Vždycky se ale vracel zpátky do New Orleans.

Jak se ale o pár let později ukázalo, tak to jeho ženě úplně nestačilo, protože jednou se Elliot vrátil bez ohlášení, aby Jules překvapil na její narozeniny a místo toho, aby našel svou manželku se synem, tak ji našel s cizím mužem. V posteli. Ne zrovna uvítání, jaké si představoval. To roztočilo kolotoč soudů a placení právníků. Tedy alespoň pro Elliota, když jeho manželka podala žádost o rozvod. Ta, na rozdíl od něj ale uměla v těhle věcech chodit. Takovým únikem od tohohle stresu mu byly akorát výlety, které podnikal s Davidem. Ovšem jeden takový, při kterém navštívil Chelsee po jejím zranění, což byla více méně jen rychlá návštěva, protože asi moc nechtěla, aby kolem ní byl někdo, kdo jí bude litovat, se mu stal osudným. Vracel se společně s Davidem zkratkou přes park na hotelový pokoj, když si ho vzala na mušku Lítice. Svůj polobožský pach mohl zakamuflovat jen těžko, proto většinou cestoval, ale tohle byla jen souhra špatných okolností. Ne, že by měl problém se nestvůry zbavit, ale problém byl, že to viděl jeho syn, který to samozřejmě řekl jeho matce. A to byla munice, kterou jeho bývalá žena potřebovala, aby mu syna nesvěřili ani do střídavé péče. V podstatě soud přesvědčila, že je Elliot nebezpečný pro svého vlastního syna. Tudíž mu soud dovoluje jen krátké návštěvy pod dohledem Juliette. V podstatě ho tak žena, o které si myslel, že bude láskou jeho života, připravila o to, co mu bylo nejdražší. O syna. Navíc se tohle období pro něj stalo ještě těžší, jelikož mu zemřel děda a o pár měsíců později ho následovala i babička. Přišel tak o dva lidi, kteří ho vychovávali. Na pohřbu se také po delší době viděl se svojí matkou a také se svým nevlastním bratrem. S tím kupodivu zvládl navázat nějaký ten vztah a jsou i nadále v kontaktu.

Od té doby tak úplně nevěděl, co se sebou. Sice i dál fotil, ale už ho to netěšilo tolik jako dřív. Nakonec ho z tohohle útlumu dostal až Killiam. S tím byl vlastně celé ty roky v kontaktu. Nejen, že věděl, co se stalo jeho snoubence a nenarozenému dítěti, kterému měl jít tehdy za kmotra po jeho narození, ale také informoval on Killiho o svém životě. Sem tam se setkávali, když byl Killi mimo Tábor a doplňoval zásoby, které byly potřeba. Teď už byl ale jeho přítel rozhodnutý, že je čas vyrazit zase mimo Tábor, ale nechtěl nechat svou pozici bez náhrady. To také řekl Elliotoví, kterému se ten nápad úplně nepozdával, ovšem když ho Killi jednou do Tábora vzal s sebou, promluvil si s Cheirónem a nakonec se domluvili. Elliot tedy nakonec nahradil Killiho na jeho pozici zásobovače, aby nenechal tuhle pozici tak bezprizorní a sám se mohl vydat dát životu mimo Tábor druhou šanci. Elliot tak v tuhle chvíli zůstává v Táboře a má dohled nad zásobami.

Zajímavosti

  • Umí mluvit jak s britským, tak s americkým přízvukem, ačkoliv častěji používá ten britský. Přece jen mu to dodává charisma a plusové body u žen.

  • Příjmení Reid nepoužívá, jelikož je to příjmení jeho matky po svatbě a tedy příjmení, které ho spojuje s otčímem. Používá tedy příjmení Marshall, které měl stejné jako prarodiče.

  • Vlastní několik typu fotoaparátů. Po svém dědovi zdědil jeho staré foťáky, které si poctivě hromadí a některé opět zprovozňuje. Stejně tak má ale ve sbírce ty novější, kterými pořídil spoustu svých fotek.

  • Má spoustu fotoalb. Ve většině jsou nasbírané různé fotky a momentky z jeho cest. Pak má jedno, které si schovává speciálně a odděleně, které je plné fotek jeho rodiny. Má tam fotky svých prarodičů, matky, otčíma, dokonce i mladšího bratra, a hlavně své bývalé ženy a svého synka.

  • Má vždycky zásobu dobré skotské. Sice nepohrdne žádnou whisky, ale tu skotskou ocení nejvíce. 

  • Pokud se potřebuje uklidnit nebo je nějak rozladěný nebo zkrátka jen nemá svůj den, tak si rád dělá černý čaj s mlékem tak, jak ho to jako malého učila jeho babička. Nečekejte tedy žádný čaj z pytlíku, ale má speciální směs čaje, kterou si objednává až z Anglie.

  • Má ve svém pokoji gramofon a docela úctyhodnou sbírku vinylů. 

  • Příchod do Tábora: Srpen 1997, určen v lednu 2000

Schopnosti

AEROKINESIS

  • ​Mírné změny směru a intenzity větru při změně nálady (pasivní)

  • Ochlazení nebo oteplení vzduchu (pasivní)

  • Vyvolávání větru (aktivní)

  • Schopnost létat (aktivní)

  • Vyvolávání bouří (aktivní)

  • Veškerá kontrola a generování bouří včetně tornád a hurikánů (aktivní)

ATMOKINESIS

  • ​Mírné změny stavu počasí při změně nálady (pasivní)

  • Vytvoření duhy při prudké změně chování (pasivní)

  • Kontrola nad teplotou v blízkém okolí (aktivní)

  • Ovládání větru a mraků (aktivní)

  • Vyvolávání deště, sněhu a duhy (aktivní)

  • Veškerá kontrola nad počasím a jeho změnami (aktivní)

CHRONOKINESIS

  • Schopnost určit čas v jakékoli situaci (pasivní)

  • Zpomalení času po dobu několika sekund (pasivní)

  • Vrácení několika sekund až minut při nečekané situaci (aktivní)

  • Zastavení času (aktivní)

  • Vrácení času (aktivní)

  • Pohybování se v čase do blízké minulosti nebo budoucnosti (aktivní)

Inventář

-

-

-

Polobůh nevlastní žádný předmět z kovárny.

Polobůh nevlastní žádný předmět z vetešnictví.

Polobůh nevlastní žádnou odměnu z akcí.

Tento blog je majetkem admin teamu a hráčů, kteří se podíleli společně vynaloženým úsilím na proměně a vylepšení. Veškeré texty jsou naše vlastní, nekopírujte reálie, registrace, jiný obsah a ani vzhled. Děkujeme, že dbáte na osobní kreativitu - admin team HoO

Blízká spolupráce s SHADEMORE TRPG

134c08_e7a2e6812be946608dfe89082ef2701c~

Dále spolupracujeme s:

9e97e3_19f5701ec03c4cd594c7fed33f1022b0~
Ikona+1.webp
banner.webp
298172_0b2b2d2951e441f7abcae66c8405c0fe~
Ikonka3.webp
reklama+ingwirth.jpg

© Vytvořeno by @Kefír, @Gipi, další kredity v admin team. Statue art by @artcobain (DA)

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now