Typický příklad městského frajírka, co musí mít za každou cenu vše, na co si ukáže. Za dobu svého bytí si zvykl na to, že má stálou pozornost, ať už se jedná o dívky, přátele, nebo naprosté cizince. Miluje pozornost, před kterou se může předvádět a zanechat tak na sebe jistý odkaz. Chce, aby si ho ostatní pamatovali a podle toho také jedná. Prakticky s ničím tedy nemá problém, stud je totiž vlastnost, která ho obešla obrovským obloukem, ba se dokonce kolem něj raději podhrabala tunelem. Nemá tedy sebemenší problém procházet se jenom v trenkách, když na to přijde. Neděla mu problém sáhnout po marihuaně ani alkoholu, proč taky. Zpravidla se nestará o to, co si o něm můžou pomyslet druzí. Tyto následky za něj vždy vyřešil někdo jiný, proto je možná zvyklý, že si může jednat se svým životem, jak chce – však ono se to nějak vyvrbí, no ne? Průšvihy mu tím pádem nejsou cizí, pokaždé z nich nějakým způsobem vybruslí. Je to vlastně taková hlásná trouba, rád komunikuje a seznamuje se, vlastně tím ukájí svoji touhu po tom, aby z něj ostatní padali do kolen. Málokoho bere jako sobě rovného, ale pár takových lidí kolem sebe má. Ti si z něj pak mohou s klidem na duši utahovat, přece jen, Jay je veselá kopa a chápe nejrůznější druhy humoru.

​

Do vínku mu byla dána i drzost, která v kombinaci s jeho lhostejným chováním občas vytváří časovanou bombu, nevyjímaje ostrých poznámek k učitelům, či k vlastní matce, pokud je to tedy nutné. Obzvlášť rád používá frázi, že si ho přesně takhle jeho matka (nebo minimálně bližní jeho matky) vychovala. Má ozkoušené, že už mu na to nikdo nic víc neřekne. To ale neznamená, že se mu ten zlatý hřebínek z hlavy nedá srazit. Dá, a to velice jednoduše. Dojdou argumenty. Ano, přesně tak, prostě už nebude vědět, co má říct, ale stává se mu to málokdy, protože se s ním vzhledem k tomu, co je zač, nechce nikdo extra dohadovat. Je to hlavně tím, že se rád chlubí příbuzenstvím s královskou rodinou, ostatní ho tak spíše nechají na pokoji, než aby se s ním pouštěli do jakýchkoliv potyček. Vyrostl prostě a jednoduše se zlatou lžičkou v puse, takže je zvyklý na jednosměrné zacházení v podobě obskakování a nošení všeho až pod nos. Doposud se nenašel nikdo, kdo by mu tu zlatou lžičku vyrval z pusy a narval mu jí do zadku, aby se vzpamatoval, avšak s příchodem do Tábora teprve začíná poznávat, že se takoví lidé skutečně najdou.

​

Od toho, kým je jeho matka, se odvíjí i přerostlé ego, jež ho provází už dobrých pár let. Nedá se říct, že by se za tu dobu nějak snížilo, spíše naopak. Projevuje se především ve společnosti, zejména v té ženské. Rád se tváří, že je nad věcí, ale rychle ho omrzí jakýkoliv románek, protože mu častokrát hodně dívek spadne do klína samo od sebe. To je pro něj nuda a rychle se od takových žen pak distancuje. Naopak pokud ho nějaká odmítne? Stává se býti on tím, co jí za každou cenu musí dostat. No a pokud se tak stane, znovu se dostává do té stereotypní nudy a vyhledává něco jiného.

​

Co se jeho zájmů týče, miluje rychlost. Auta, stíhačky, všechno. Sám má v hlavě myšlenku, že pokud se jednou bude chtít zabít, musí to být v nějakém luxusním a rychlém autě. Prozatím zůstal ale jen u toho, že se rád projíždí, nebo si nechá vozit svůj velectěný zadek. A čím rychleji, tím lepší pocit naplnění to pro něj je, bohužel v dnešní době už se z pocitu stává spíše vzpomínka.