Apeninský poloostrov. Všemi známý jako kozačka kopající do fotbalového míče, což je podle některých dost netrefný název pro Sicílii. Sami Italové se ale proti podobným označením nebouří, protože je to přesně to, co je vystihuje. Kozačka – styl a fotbal – sport. Dvě věci, kterými Itálie vyniká celosvětově. Tyto dvě věci také odstartovaly celý náš příběh. Mascia Brivio, krásná a elegantní žena se skvělým citem pro módu, která svůj volný čas trávila s přáteli a vyznala se také ve sportu. To jí dovedlo jednou až k neznámému a uhrančivému muži, který se s ní pustil do debaty o fotbale. Říká se, že pokud navštívíte Itálii a nevíte, kterému týmu fandit, neměli byste vůbec konverzace stáčet ke sportu. Tento muž se očividně podobnými pořekadly neřídil, což vyvolalo velmi hlasitou debatu, plnou gest, zloby, pohrdavého smíchu, ale nakonec i jedné vášnivé noci. Velmi osudné pro tuhle elegantní dámu, která nezůstala tak úplně osamocena, protože se v jejím životě záhadný muž ještě několikrát objevil. Po jeho zmizení se ale smířila s tím, že ho už nikdy neuvidí, kupodivu to bylo velmi rychlé a klidné smíření, protože ženou proudila radost, že po sobě něco zanechal, syna. Mascia si už dlouho přála dítě, a ačkoliv bylo pro ostatní zvláštní, že svého přání dostála díky nezávazné aférce, ona v tom viděla něco víc. Viděla v tom požehnání, osud.

 

Chlapec jménem Matteo se narodil do podzimního počasí, byť stále slunečného a poněkud ovlivněno letním sluncem, které jako by nechtělo zimě dovolit pomalý nástup. Jestli čekáte, na jakém úžasném místě se tento uzlíček narodil, zastavím vás pro jistotu hned na začátku. Zapomeňte na sluneční dny u moře, krásy Florencie a samotné velkolepé hlavní město Miláno hýřící kulturou. Kdepak, nejbližší „náhrada“ moře je možná tak Komské jezero a jinak? Kopce, kam se podíváte. Oggiono, malé městečko v provincii Locco, který není ničím výjimečné ani přitažlivé. Blíže než jakékoliv moře a pláže zde najdete, díky blízkým hranicím se Švýcarskem, možná tak Alpy. Přesto místo oplývá stejnou energií, jakou najdete v jiných končinách Itálie. Ani zde vás nemine bujará nálada obyvatel, kteří rádi diskutují o věcech velmi nahlas se sklenkou vína v ruce, když vám na přivítání zlíbají tváře. Matteovi tedy žádné vyhlídky na moře nemohlY chybět, protože vyrůstal v přátelském prostředí a jeho matka by se pro něj rozdala. Nádherná žena, ke které vzhlížel a nemohl se na ni vynadívat, když byl pyšný, že může být její syn. To ještě netušil, že se o ni bude muset podělit. Zprvu neznámý muž, který se připletl Mascie do života, se později stal i jeho nevlastním otcem. Nakonec to nebyla ani taková tragédie, protože se začal jevit i jako dobrý pokus o náhradního otce, když se začal Matteovi věnovat více, než by mladý chlapec chtěl. Giovanni byl totiž vášnivý golfista, nebyl zlý, ale na malého chlapce poněkud nudný. Pokus o sdílení vášnivého koníčku tak skončil tragédií, když v golfovém klubu v Loccu chlapec raději mlátil golfovými holemi do všeho kolem než právě do míčku, který měl symbolicky a elegantně poslat do jamky. Dodnes nezapomene, jak velký z toho měl průšvih. Od té doby se jeho náhradní tatínek raději dobře rozmýšlel, jestli s ním bude sdílet své zájmy. Matteo už od malého kloučka nebyl příliš sportovně založený, spíše se staral o všechno ostatní, než aby šel sám od sebe kopat do míče, pokud tak neudělal někdo z jeho přátel ze školy.

​

Krátce po tom, co oslavil své první sladké kulaté narozeniny, přišel do rodiny další člen. Malá a okatá panenka, která dostala jméno Marzia. Pro něj na první pohled překážka a obtíž, která ho zbavila privilegia na matčinu pozornost, ale velmi rychle pochopil, že jeho novorozená sestra nebude nepřítel, ale někdo, koho je potřeba chránit. Stačilo k tomu pár rodičovských rozhovorů, kdy mu bylo kladeno na srdce, že jeho novorozená sestra bude v životě jako křehká květina, která bude potřebovat péči a ochranu, aby ji nikdo nerozdrtil v dlani. Matteo vzal svoji roli ochránce vážně a od své malé sestřičky se nehnul pomalu ani na krok. Andílek, který zdědil krásu po své matce, byl pro něj na prvním místě. Na tom dalším ale byla skupina jeho přátel, se kterými trávil čas a zažíval s nimi první slasti i strasti života. První pití alkoholu a první intimní chvíle, které byly vyvolané spíše z hecu, stejně jako samotný akt s dívkou ze stejné party, kdy noc strávili spolu u ní doma, kde přespal, zatímco se zbytek přátel vytratil do svých domovů. Udělal to, aby se před nimi blýsknul, ale detaily o tom, že to pro něj byl vlastně příšerný pocit a první špatná zkušenost, to si nechal pro sebe. K dívkám ho to od té chvíle vůbec netáhlo, těžko říct, kvůli čemu to bylo. Jeho nejlepší přítel, kterému se svěřil se svými pochybami, si myslel, že je to kvůli té špatné zkušenosti a díky tomu, že v zástupcích mužského pokolení zřejmě hledá otcovskou lásku, kterou nikdy pořádně nezažil. Matteo tohohle malého psychologa nazval cvokem a nebral podobné řeči v potaz. Jistou věc si z toho ale přece jen dokázal přiznat – přitahovali ho chlapci.

 

​Nedalo se říct, že by se mu v tomhle směru v lásce zrovna dařilo, ale rozhodně si nikdy nestěžoval. Nebylo to tak, že se nikdy nenašel někdo, koho by nemohl políbit nebo si k sobě přivinout, ale nikdy to nebyla žádná velká láska, se kterou by vyšel na veřejnost. Jeho přátele pro něj měli pochopení, kdežto jeho nevlastní otec by ho vyhnal z domu hned v momentě, kdyby přišel domů s tím, že chce své rodině představit svého přítele. Kvůli tomu egocentrickému a lhostejnému idiotovi nedokázal žít život úplně podle svých představ, takže nikdy popravdě nebyl ve vztazích tak šťastný, jak by to jeho drahá polovička chtěla. To znamenalo, že jeho vztahy neměly dlouhé trvání a tím pádem končily někdy až tragickými rozchody, na co si i časem začínal zvykat. Samota mu postupem času začala možná i vyhovovat, protože měl stále přátele a rodinu, se kterými se mohl scházet a hýřit někdy bohužel hranou radostí ze své existence.

 

Koncem roku 2019 se celé rodině obrátil život naruby v jednom jediném okamžiku. Matteo se svojí sestrou Marziou šli zrovna z domu ze společné procházky. Oggiono je však místem, kde jsou velmi úzké silnice, pokud jde o bydliště výše v kopcích. Semafory zde moc nefungují a na přednost se také úplně nedbá, proto Italové nikdy nebudou úplně vyhlášenými řidiči. Byl to jeden jediný okamžik, pár kroků napřed nebo pozadu by možná dvojici přálo, vyvázli by ze strašné nehody, ale nebylo tomu tak. Sourozenci šli stejnou cestou, jako pokaždé, společně se smáli a povídali si, když se ale oproti jiným dnům za jejich zády vyřítilo auto, jehož řidič bohužel nemohl kvůli přítomnosti starého domu v zatáčce něčí přítomnost vidět. To ho ale tak úplně neomlouvalo. Cesta byla moc úzká, než aby oba stačili jedoucímu autu uhnout. Brzdná dráha byla příliš malá na to, aby se řidič vyhnul přímo srážce a následné katastrofě. Matteovi blesklo před obličejem jediné, když rychle popadl svoji sestru a zavinul ji do své náruče, přičemž se sám zády vystavil kapotě, přes kterou se při prudkém náraze překulil, až se dokonce i čelní sklo rozletělo pod náporem dvou těl, které zůstaly v bezvědomí ležet před šokem paralyzovaným řidičem, kterému střípky z čelního skla vletěly do očí. Probudil se až v nemocnici, kde nad ním v pláči seděla matka s nevlastním otcem. Potěšeni, že je jejich syn v pořádku, za to zdrceni, že jejich drahá dcera nepřežila. Nemohl tomu uvěřit, selhal při ochraně své malé sladké sestřičky, nezvládl své jediné poslání. Po návratu domů už nic nebylo takové, jako dřív. Matčina radost a krása se vytrácela, Giovanni se dostal na samé dno, často nebyl doma a raději se opíjel, protože ztratil své jediné dítě. Matteo nebyl jeho pokrevním synem a nikdy se o něj nezajímal po narození Marzii tolik, teď s tím očividně nehodlal ani začínat. Matteo sám se odřízl od svých přátel, nedokázal hýřit stejně dobrou náladou, dokonce nedokázal ani předstírat. Často plakal, budil se díky nočním můrám a velmi podivným snům, začal si o sobě myslet, že je blázen. Nikdo by nedokázal spočítat, kolikrát vykřikoval, že si měla smrt vzít jeho a ne Marziu.

 

Dny obíhaly, stejně jako měsíce, ale bolest neustupovala. Jediný rozdíl byl ten, že Matteo už nebyl zavřený ve stínech svého pokoje, ale také se začínal potulovat venku, ačkoliv svým přátelům se stále z části stranil. Jeden den, kdy seděl za kopcem nedaleko svého domova, cítil, že není tak úplně sám. Jeho tušení bylo také pravdivé, když se odnikud vynořila žena, dosti tajemná, elegantní a svým způsobem i přitažlivá. Dala se s ním do řeči, když se posadila vedle něj  a začala si ho se zájmem prohlížet. Kdo by řekl, že bude chtít využít chlapcovi zranitelnosti a nalákat ho na svůj šarm. Byl jako v transu, nedokázal se tak úplně bránit jejímu svádění, i když si byl v hloubi duše jistý, že ho ženy moc nepřitahují. Nedokázal ale myslet nad tím, co to mohlo být. Vnímal až to, jak byla najednou ta žena bledá a její oči se měnily v rudé, což ho vylekalo. V další chvíli netušil, co se se světem děje, když začal zbrkle odstupovat před něčím, co se pomalu stalo z oné ženy. Do doby… než zmizela. Technicky vlastně nezmizela, jako spíš, že jí srazil kamion, před kterým on sám sotva uskočil. Netušil, co to mělo být, mnul si oči stále dokola, fackoval se, aby se probral a rychle vyklepaný spěchal domů, aby to všechno vysvětlil matce. Ta mu samozřejmě nechtěla věřit ani slovo, nebrala svého syna vážně, když blekotal páté přes deváté, když tvrdil, že se mu ukázala sama smrt. Matka nechtěla nic takového slyšet, Giovanni byl naštěstí pryč, jinak by byl schopný za podobné ‚kacířské‘ bláboly zpráskat opaskem. Stejně tak Mascia nechtěla nic podobného slyšet. Začínala být přesvědčená, že Matteo potřebuje odbornou pomoc.

​

Jednoho dne se u nich doma objevil muž, údajně profesionál v oboru psychiatrie a veškerých odvětví. Tvrdil, že zaslechl Matteův příběh o smrti, s kterou se setkal tváří v tvář. Ono to nebylo ani tak překvapivé, když to opilý Giovanni s pohrdáním vyprávěl večer po hospodách, mohl to tedy vědět kdokoliv, což Matteovi stěžovalo život. Ten muž se nabídl, že mu pomůže, chtěl jenom vědět přesný popis té ženy, kterou mladík nazýval samotným přeludem smrti. Nejdříve mu nevěřil, ale na prosbu matky mu nakonec řekl vše, co viděl. Řekl mu i to, že se její hrůzná tvář objevuje v jeho snech, což mu nedává spát. Nečekal ale, že ten muž matce řekne, že jde o velmi vážný případ a udělá z něj ještě většího blázna, který údajně potřebuje individuální péči. Nečekal ani to, že matka bude souhlasit s tím, aby odjel s mužem do Spojených států, kde se mu prý dostane té nejlepší péče. To byl ten soudný den, kdy se Matteo poprvé dostal z Itálie a cestoval něčím jiným, než autem nebo vlakem. Neobešlo se to samozřejmě bez toho, aby se nepozvracel při první příležitosti. A pak znovu, když se ocitl na onom ozdravném místě – Tábor polokrevných. Jakmile viděl nadpřirozené bytosti a doslechl se, že má údajně božskou krev a smrt, kterou viděl, je ve skutečnosti jakási Empúsa? Složilo ho to, flákl sebou přímo do trávy a probudil se až na pokoji v plném srubu dalších lidí. V Hermově srubu, kde si našel své první přátele, než se sám rozhodl socializovat. Na některé věci si zvykal chvíli, na některé si asi pořádně nezvykne nikdy, každopádně po jistých událostech a určení si začal připouštět, že jeho otec nebyl jen cizinec, co po románku s matkou opustil Itálii.