Pheobe Lolla Richfield 
18 let | Persefona | Vedoucí srubu || Mercy
All Time Low (cover)Chymes

Vzhled

Kdyby se někdo po tomto stvoření ohlížel, nejspíš by si mohl ve většině případů všimnout jemného úsměvu, který zdobí její tvářičku po většinu času, pokud ji tedy někdo nepřiměje změnit výraz v nějaké konverzaci. Asi jako každá normální humanoidní bytost umí předvést spoustu různých ksichtíků od zářivého úsměvu, přes mračení, až po vtipné obličeje. Zaujmout vás ale mohou i poněkud proměnlivá očka, která se občas tváří zeleně, jindy lehce do modra, a občas i poněkud šedě, což se odvíjí nejspíše od úhlu světla. Mimo úsměv a očka poté na její tváři drobný rovný nos a pečlivě upravené obočí, které je možná o nějaký ten odstín tmavší, než záplavá jejích hnědých vlnitých vlasů, které má většinou zhruba do poloviny zad a ráda si je splétá do různých účesů. Jediná jakási vada na jejím ksichtíku by mohla být malá jizvička ve tvaru X, kterou má na pravém spánku, jinak má k jejímu štěstí bezproblémovou pleť, kterou nepotřebuje doplňovat žádným make-upem nebo jinými líčidly, ale není neobvyklé, že si nanese řasenku a občas použije i nějaký ten lesk na rty, aby si je zvýraznila.

Co se poté její postavy týká, tak je nutno prvně zmínit, že se řadí spíš mezi ty nevysoké bytosti, ale se svými 160 centimetry se neřadí ani mezi ty nejnižší. Dále je nutno zmínit, že se neřadí mezi nějaké vypracované sportovkyně a atletky, které jsou samý sval a šlacha, ale ani mezi trochu oplácané holky. Dalo by se asi říct, že má ploché bříško, na kterém ale nenajdete nějaké vyrýsované linie svalů, náznak vosího pasu, trochu výraznější boky, ale také nijak zvlášť, a díky nevelkému množství tuku se nemůžeme vyloženě bavit o tom, že by byla obdařena nějak výrazným poprsím, ale není ani vyloženě přistávací dráha.

Je se sebou ale spokojená a navíc jí její proporce neznemožňují nošení skoro žádného oblečení. Má ale svoje oblíbené věci, co nosí. Rozhodně u ní není zvláštní, když se po táboře bude pohybovat v džínách, bez děr na kolenou a podobných kravinek, protože tomu moc nefandí, a obyčejném triku klidně i bez potisku v jakékoli barvě, načež není divné, když na sebe natáhne ještě mikinu, která je nejlépe o dvě až tři čísla větší, než by potřebovala. Má ale ráda i svetry, které většinou odpovídají velikosti mikin, které má v oblibě. Není ale výjimečný úkaz, když se objeví v šatech, u kterých celkem fandí květinovým vzorům, protože jí přijdou rozkošné, ale ve výsledku si taky vezme jakoukoli barvu a vzor, pokud se jedná o šaty s áčkovou sukní a ne ty, které obepínají tělo jako druhá kůže. Celkově moc nefandí čemukoli, co pevně obepíná tělo, nemá tedy v oblibě ani legíny a stokrát raději sáhne po volných teplácích nebo šortkám, protože, když už má být něco vidět, tak to může být vidět normálně a ne si na to jen hrát. Další věc, ve které jí nejspíš nebudete mít šanci zahlédnout, jsou podpatky, na kterých by si nejspíš leda něco zlomila. V oblasti bot preferuje většinou obyčejné kecky nebo baleríny, které nosí ale jen v kombinaci s šaty. No a jako poslední za zmínku by mohlo stát, že nenosí moc šperků, má pouze prstýnek z bílého zlata po otci, který nosí na stříbrném řetízku po nevlastní matce. Nosí je jenom proto, že jsou pro ni speciální a taky to bylo to poslední, co jí po nich zbylo.

Povaha

Tohle malé stvoření jistě patří mezi ty pokud možno milejší obyvatele tábora. Není to tak, že by vás nesvedla také pořádně seřvat, když si to zasloužíte, ale snaží se spíš raději se všemi vyjít, když na to přijde. Nechce vyhledávat konflikty, protože by tím znepříjemňovala den nejen ostatním, ale i sobě, takže přistupuje stokrát raději k té možnosti, kde druhého obdaří milým úsměvem a dá se do přátelského hovoru. Samozřejmě záleží i na přístupu z druhé strany, ale málokdy se najde někdo, komu by alespoň nezkusila vnuknout nějakou tu pohnutku k lepšímu chování, pokud je bezdůvodně hrubý, ať už na ni nebo na někoho jiného. Není přílišný fanda toho, když se někdo chová hnusně jen proto, že je někdo trochu odlišný nebo nesplňuje ideály krásy a takové podobné kravinky, co by neměly hýbat světem. Její vycházení se všemi ale většinou končí dřív ve chvílích, kdy se chce zastát někoho druhého, protože zkrátka nemá ráda tyrany. Když už jí ale dojdou nervy i u ní, tak se za sebe nemá problém postavit a to dost hlasitě a dost možná mnohem více nepříjemným způsobem než samotný otrapa. Přeci jen opravdu naštvaná zastánkyně něžného pohlaví je skoro ďáblův výtvor, že? Ale k tomu nedochází zas tak často, protože to chce více okolností, aby ztratila nervy. Většinou raději zvolí odchod a ignoraci, když si někdo neumí dát pokoj a přehání to.

Nadhled v tomhle ohledu má ale i svojí malou souvislost s tím, že za milým úsměvem se často schovávají chmury a nedobrá nálada spojená se steskem po rodičích, čí jiných lidech, které za svůj krátký život stihla ztratit, a občas i s výčitkami za něco, co udělala nebo naopak mohla udělat, ale neudělala. Má problém s tím, že možná o všem až moc přemýšlí moc do hloubky a přehnaně se zabývá tím, jaký dopad může mít její chování na druhé. Nerada by byla tím, kdo někoho dohnal do smutku, protože ho sama nemá ráda, a proto se radši na všechny usmívá a pomáhá jim, než aby je viděla někde se válet se splínem, co se jich chytne. Ve výsledku by se to dalo popsat jako neustálá podpora pro kohokoli, kdo zrovna potřebuje, vzešlá z toho, že ji kdysi dlouho potřebovala sama, ale musela na ni čekat dlouho. 

Ať je ale jakkoli přátelská a miloučká, mohlo by se jí možná zazlít, že není moc otevřená, co se vlastní osoby týká. Hluboké niterní myšlenky si raději nechává pro sebe, aby je nikdo nemohl použít proti ní nebo si z ní za něco z toho třeba utahovat. Má svoji masku, kterou všichni znají. Tu živou a nápomocnou, která nemá problém se s někým pošťuchovat, dokud se jedná o legraci, ale jen málokoho nechává vidět za ni. Sice všichni vědí, že není bezstarostná, ale moc lidí neví, z kolika věcí si pomalu dělá vrásky, že se vlastně jedná o každou drobnost, ale nakonec se říká, že i malý kamínek hozený do jezera zčeří hladinu a i takový malý kamínek může padnout pořádně hluboko. Díky téhle myšlence je celkem velký sympatizant s pravidlem Prvně mysli, potom mluv. Ať už se jedná o nějakou přátelskou konverzaci, hravou provokaci nebo větu, u které chce, aby zabolela, vždycky se snaží promyslet si to v hlavě, aby její slova někoho nezasáhla i omylem hlouběji, než zamýšlela. 

Pro ni smutnou skutečností je ale to, že dovede být občas i docela mrcha mrňavá, když je toho dost, tak je toho příliš, takže i ona vystrčí růžky. Nakonec na každém se dokáže projevit frustrace a ona není výjimkou. Takže jsou i dny, kdy nemá moc problém někoho praštit, když začne se špatným tématem, nehledě na to, že si to bude další měsíc vyčítat. Umí být i škodolibá čas od času se nezdráhá někomu nachystat nepěkné překvapení, když se jedná o navrácení laskavosti, kterou dříve onen někdo věnoval jí nebo někomu, kdo to neumí vrátit sám. Protože někdy slova nestačí a je potřeba činu. Ale není za to na sebe moc pyšná. 

Když se ale podíváme na další stránku, zase tu máme tohle děvče v o něco lepším světle. Dalo by se tvrdit, že je celkem snílek, který se neubrání nějakým těm myšlenkám o lásce a podobně. Nakonec každý chce lásku a ona není výjimkou, i když na ni nemá moc štěstí. Snad hlavní chyba, kterou mohla kdy v tomto ohledu udělat, bylo čtení románů, které jí daly tak trochu vysoké nároky nebo jak bychom to mohli jinak podat. Každopádně tu máme možná i nějaký špatný gen po mamince, ale brunetka se neubránila sympatiím k nepříliš dobrým volbám partnerů. Proč si taky hledat nějakého hodného milouše, když může najít někoho trochu špatného, s kým se nebude nudit. Kdo by myslel na to, že to bude bolet, že? V každém případě je skoro předurčená se spálit díky svému lehce naivnímu přístupu, ale to k planoucím citům patří, ne? V tomhle ohledu má ale i své výhody ona skutečnost, že má problém se otevřeně někomu svěřovat. Většinou tak nedojde až k tomu, že by se spálit mohla.

Historie

Když to vezmeme hezky od začátku, nemůžeme se bavit o tom, že by její příchod na svět byla nějaká idylka, ale který polobůh by se něčím takovým mohl pyšnit, že? U ní to ale nakonec bylo i celkem v pořádku, i když doma udělala docela poprask. To se ale už asi stane, když se ženatému muži na prahu dveří objeví dítko v košíku se vzkazem typu Tohle sis u mě zapomněl. Její existence málem rozvrátila jejímu tátovi a nevlastní matce manželství, ale nevěra byla nakonec odpuštěna a zametena pod koberec, aby se úspěšný manažer několika známých herců nemusel soudit o polovinu svého majetku a nepřišel o klienty. To by přeci nikdo nechtěl, že? Vlastně bylo štěstí, že ve slunném Los Angeles neměl nikdo moc rád skandály, zvlášť když se pohyboval i kolem té známější společnosti. Takže dítko zůstalo v úplné rodině a mohlo normálně vyrůstat v područí nevlastní matky, která brzy nastartovala mateřské pudy a holčičku si stejně přivlastnila. 

První roky jejího života v milující rodině probíhaly hladce a byla šťastná. Každý její malý úspěch měla na videu nebo alespoň na fotce. Všechno bylo až podezřele moc dobré, dalo by se říct. Ale, kdo by si mohl stěžovat, když mohl chodit s rodiči na zmrzlinu do oblíbené cukrárny, do zábavních parků, kde stačilo sednout na ruské kolo a i malý človíček mohl vidět v podstatě celý svět, nebo prostě kamkoli, hlavně když to bylo v příjemné společnosti. Jenže tohle netrvalo tak dlouho, jak by si malá holčička mohla přát. Užila si krásných šest let s něčem, co by se dalo nazvat absolutním štěstím, ale skončilo to, když se její rodiče zabili při autonehodě a jí zbylo jen prázdno. 

Tak začala její túra po dětských domovech a různých pěstounských rodinách, protože neměla moc milé prarodiče. Když se řešilo opatrovnictví, tak se jí zřekli a zajímalo je primárně to, jestli uvidí nějaké peníze zesnulé dvojice, ale to měli nakonec smůlu, protože všechno mělo skončit u ní, až na to bude mít věk. Tím pádem ale taky neměla zrovna nouzi o rodiny, protože její otec nebyl zrovna chudák, takže všichni viděli dolarově zelenou a dělali si naděje, že se jim péče o ni později vyplatí. Jenže nic není nikdy tak jednoduché, jen co je pravda. Tudíž to tak nebylo ani s ní a ne každý pěstoun si s ní uměl poradit, protože byla najednou smutným dítětem a když se nezlepšovala, tak milá paní ze sociální péče našla jinou rodinu, ve které by se třeba mohla rozvíjet. Do svých deseti let takhle procestovala Spojené státy až na východní konec se zastávkami v Coloradu, Oklahomě, Kentucky a Marylandu, než nakonec zakotvila poněkud stabilněji v New Jersey, kde se jí ujala rodina, která už měla jedno dítě, ale její dočasná náhradní matka přišla o možnost mít další děti. 

Už od začátku jí to přišlo jako něco jiného, protože do teď měla zkušenost pouze s pěstouny, kteří už měli v péči kolikrát i pět jiných dětí, než se ujali jí, a tím pádem se jí převážně nikdo nevěnoval a většinou na ni byli noví sourozenci i docela zlí, protože byla poněkud zamlklá a nespolečenská. U téhle rodiny ale najednou měla někoho, kdo o ní projevoval zájem a chtěl, aby se rozvíjela. Co na tom, že tam byl ještě sedmiletý kluk, co měl být její brácha furt byl skutečným dítětem těchto lidí, nezdálo se, že by dělali nějaké rozdíly a díky péči se začala zase trochu otevírat světu. Chodila do školy, hrála si s mladším sourozencem, dokonce dostala i housle, když jí její náhradní matka zapsala do hudebního kroužku. Všechno se zase zdálo být o něco světlejší a blýskalo se na lepší časy.

Opět by to ale nebylo asi ono, kdyby nepřišla komplikace, ale tahle už naštěstí nebyla tolik smutná jako smrt jejích rodičů. Stalo se pouze to, že při cestě ze školy narazila na satyra, který trval na tom, že je dcera nějakého boha z řecké mytologie a musí s ním odejít do tábora pro děti, jako je ona. Nebylo to ale tak, že by mu to hned uvěřila a šla s ním, to ne. Hezky nedůvěřivě před ním chtěla utéct, než ji nakonec přesvědčil, že by si potřeboval promluvit s jejími rodiči, a potom už to šlo celkem hopem. Satyr vysvětlil jejím náhradním rodičům, jak to s ní je a ti ji tím pádem sbalili kufry, aby mohla jet někam, kde jí nehrozilo nebezpečí. Kupodivu nebyl ani problém s tím, že byla pod kontrolou sociální péče, protože očividně prsty příšerek ze starých řeckých bájí a mýtů sahají někam překvapivě daleko, takže mohla v klidu a pohodě dojet do Tábora dvojí krve a hrát si s ostatními dětmi na hrdiny. 

Ale tak sluníčkové to zase nebylo, protože tak nějak musela být ve srubu plném k prasknutí a víc než rok se musela skoro rvát o místo na spaní. Našly se každopádně i světlé stránky, jako třeba to, že jí vlastně tahle společnost taky dosti pomáhala v rozletu. Tréninky jí bavily, našla si přátelé, kteří si o ní primárně nemysleli to, že je divná, zkrátka to bylo celkem fajn. Dokonce se nám i zakoukala do svého prvního idolu v podobě syna Área, který byl sice o šest let starší než ona, ale když normální holky mohou být zakoukané do čtyřicetiletých herců, co hrají sarkastické záporáky v každém druhém filmu, tak v tom zase takový problém nebyl, ne? Na nějakém tom zakoukání se nemohlo být nic špatného, tedy alespoň do chvíle, než se její dětský crush nevrátil z výpravy a ona měla první zlomené srdíčko. Ale říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. V jejím případě to mohlo být asi to, že se k ní přihlásila její matka, snad aby jí dala znamení, že v tom není sama nebo něco takového. Nakonec i ona měla jisté problémy, co se záležitostí srdce týkalo.

Tímto každopádně přišla řada na to, aby se přestěhovala do nového srubu, mezi své sourozence, kterých měla opět nějak moc, ale tentokrát už si uměla se svými pocity poradit lépe, než když byla malá, takže to alespoň bylo méně náročné a spíš se naučila tvářit se, že se nic neděje, aby si nikdo nedělal starosti. Nakonec stejně byla celá spousta způsobů, jak se mohla vypořádat se zármutkem a vybít ze sebe přebytečnou energii. Proto se nikdy nevyhýbala tréninkům, jak to občas měli někteří ve zvyku, a taky začala opět aktivněji hrát na housle, které jí její náhradní matka poslala. Našla si díky tomu kamarádku v Apollónově srubu, protože potřebovala někoho, kdo jí bude dávat lekce, ale nakonec to šlo hezky hladce. Všechno zajelo tak nějak do stereotypu, který nebyl vyloženě nudný, ale nijak náročný na přemýšlení, i když se v poslední době tábor potýkal s množstvím překážek, které se tvářily dosti hrůzostrašně a každý někoho v posledních letech ztratil, život šel dál a pro ni přišla jedna velká změna, protože dovršila osmnácti a už nebyla v žádném systému, což bylo nové a děsivé, ale zároveň celkem osvobozující, i když stále otravovala náhradní rodinu v New Jersey, která jí přirostla k srdci. Ale to nebylo vše, protože v táborové hierarchii trochu povýšila, když se vedoucí jejího srubu rozhodla na podzim opustit tábor a ona byla zvolená jako její náhrada. To jí trochu vytrhlo ze zajité rutiny, ale zhostila se toho celkem zodpovědně, alespoň podle ní, protože nechtěla zklamat své sourozence, i když si nebyla jistá, jestli jí tuhle roli dali, protože to nechtěli dělat sami, nebo proto, že věděli, že jí budou zajímat jejich problémy a bude se to snažit vyřešit. V každém případě se ale snaží dělat to nejlepší, co umí.

Zajímavosti

  • Na pravém spánku má jizvičku, kterou jí uštědřil její nevlastní bratr u pěstounů v Coloradu, když vzal dřevěnou šperkovnici a praštil jí, protože se s ním nechtěla bavit.

  • Není moc ráda v okolí dětí, protože mají nezvykle velký talent na to si něco udělat a je jí jich potom líto. Takže se jim i jejich bolístkám raději vyhýbá.

  • Ráda hraje na housle smutné skladby, které jí evokují hluboký podtext.

  • I když jí přelouskání knihy kolikrát trvá i půl roku, našla si oblibu v románek, kde má sklony si oblíbit vždycky toho více toxického nápadníka hlavní hrdinky.

  • V budoucnu by si ráda nechala něco vytetovat, ale tak docela se nesmířila s tím, že by to mohlo bolet a že by to tam zůstalo napořád, takže to stále promýšlí. 

  • Má ve zvyku usínat se zapálenou svíčkou, takže by se dalo říct, že má hodně velkou spotřebu svíček. 

  • Patří mezi tu skupinu lidí, co mají rádi bouřky, protože jí to vždy evokuje to, že i příroda občas potřebuje pořádně vyventilovat špatné emoce.

  • Od svých patnácti let dostává od své náhradní matky na narozeniny orchidej, takže už má v pokoji čtyři. Bílou, žlutou, vínově rudou a od posledních narozenin i černou.

  • Když přijde čas, kdy si něco vyčítá, ráda to řeší tím, že to zajídá marshmellowny.

  • Příchod do Tábora: Srpen 2014, určena v listopadu 2015

Schopnosti

NECROMANCY

  • ​Přivolávání a zahánění duchů (pasivní)

  • Schopnost fyzicky se dotknout duchů (pasivní)

  • Komunikace s mrtvými (aktivní)

  • Propouštění duší (aktivní)

  • Vyvolávání kostlivých válečníků a zombie (aktivní)

  • Dočasná přeměna lidí nebo polobohů na duchy (aktivní)

SEASON CONTROL

  • Rozeznávání různých květin (pasivní)

  • Imunita vůči jedovatým rostlinám (pasivní)

  • Manipulace se zemí (aktivní)

  • Florokinesis (aktivní)

  • Schopnost komunikovat s divokými zvířaty a vidět jejich očima (aktivní)

  • Proměna růže v teleportační prostředek (aktivní)

UMBRAKINESIS

  • Schopnost vidět v absolutní tmě (pasivní)

  • Skrývání se ve stínech, zneviditelnění se temnotou (pasivní)

  • Absorbování stínů k posílení fyzických atributů (aktivní)

  • Schopnost obklopit nepřátele neproniknutelnou tmou (aktivní)

  • Cestování skrze stíny nebo stínové portály (aktivní)

  • Absolutní kontrola nad stíny, temnotou a vytváření zbraní (aktivní)

Inventář

-

-

-

Polobůh nevlastní žádný předmět z kovárny.

Polobůh nevlastní žádný předmět z vetešnictví.

Polobůh nevlastní žádnou odměnu z akcí.

Tento blog je majetkem admin teamu a hráčů, kteří se podíleli společně vynaloženým úsilím na proměně a vylepšení. Veškeré texty jsou naše vlastní, nekopírujte reálie, registrace, jiný obsah a ani vzhled. Děkujeme, že dbáte na osobní kreativitu - admin team HoO

Blízká spolupráce s SHADEMORE TRPG

134c08_e7a2e6812be946608dfe89082ef2701c~

Dále spolupracujeme s:

9e97e3_19f5701ec03c4cd594c7fed33f1022b0~
Ikona+1.webp
banner.webp
298172_0b2b2d2951e441f7abcae66c8405c0fe~
Ikonka3.webp
reklama+ingwirth.jpg

© Vytvořeno by @Kefír, @Gipi, další kredity v admin team. Statue art by @artcobain (DA)

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now