Roxanne Parker

22 let | Neurčená | Táborník || Mercy

Hold Me DownHalsey

Vzhled

Pokud bychom se měli bavit o tom, jak vypadá tato mladá slečna, mohli bychom se v klidu shodnout na tom, že rozhodně ne špatně. I přes jakousi auru drsňačky má docela jemné rysy obličeje, i když její výrazy mu často dodávají poněkud drsnější dojem. Pod dokonale upraveným hnědým obočím má pár velkých šedomodrých očí, které samy o sobě mohou působit, jako by patřily bezbranné laňce, ale stejně tak v nich může být prohnaná jiskra, která by v klidu mohla patřit samotnému satanovi. Oči má rámované přirozeně docela tmavými řasami, ale ráda je ještě doplňuje černou linkou a někdy i stíny, aby je podtrhla. Dále poté můžeme zmínit rovný, který je akorát tak velký, aby k ní dokonale seděl i bez toho, aby vyplázla hromady peněz za plastické operace. Rty má poté plné v přirozeně růžovém odstínu, ale nikdy se nebrání tomu je zvýraznit rudou nebo trochu tmavší červenou rtěnkou. Vyloženě sytě červené na nich moc nefandí. Snad jedinou vadou na jejím obličeji je poté asi třícentimetrová jizvička, která není ani na první pohled patrná, ale táhne se jí po pravé líci. Památka na jejího expřítele. Ale opravdu není na první pohled moc patrná a bez drobnohledu si jí většinou ani nikdo nevšimne. Obecně jí potom může i celkem snadno skrýt za záplavou dlouhých vlnitých vlasů, které nemá jen zřídka rozpuštěné. Obecně by měly být klasifikovány jako špinavá blond, ale někdy se tváří víc do hněda, jindy vrhají i zrzavé odlesky, zkrátka podle roční doby nebo možná pomalu i nálady.

Když se poté podíváme na její postavu, rozhodně si pánové, i některé dámy, při pohledu na ni nemohou stěžovat. Sice není z žen, co by měly nějak významně vyvinutý hrudník, ale prsa tak akorát do ruky se u ní v klidu najdou. Dále se může pochlubit útlým pasem a plochým bříškem, na kterém sice neuvidíte vypracované břišní svalstvo, ale s tím je vlastně spokojená. Jakousi naznačující linii svalů má a víc nepotřebuje, protože takhle vypadá na její vkus stále žensky a to jí stačí. Dále má potom tak akorát široké boky a hlavně kulatý zadeček, za který by jí nemálo lidí rádo chytlo. I na těle jí ale můžeme najít nějakou tu jizvu, protože byla docela živé dítě, takže si to neslo nějaké následky, v jejím případě jde ale většinou o takové menší jizvičky, nic moc vážného. Krom nich má následně tři tetování, motýlka na zádech v oblasti bederní páteře a poté dvě na zadních stranách stehen, které tvoří nápis Good Girl.

Co se její garderoby následně týká, můžeme rovnou zmínit, že není z těch, co by se oblékali do nějakých veselých barev, protože fandí spíše tmavším barvám a nejlépe černé. Černá je přeci jen skvělá a univerzální, ale umí se barevně rozšířit i dál. Pokud se potom ale zaměříme na nějaký styl oblékání, tak se můžeme bavit o upnutých džínách, kdy je jí více méně jedno, jestli jde o nějaké s dírami na kolenou nebo prostě v celku, ale prostě je preferuje. Opět ale místo typicky modré džínoviny sáhne raději po tmavších kouscích. Když ale nesáhne po džínách, můžeme se bavit pro změnu o upnutých kožených kalhotách. Na sukně jí moc neužije, když už, tak si vezme šaty, a vyloženě ani na kraťasy ne, ale jelikož nikdy neporozuměla legínám a teplákům, radši sáhne po kraťasech, když má vykazovat nějakou sportovní aktivitu. Co se poté vršků týká, nemusí nějaká značková trička se značkovým potiskem a obecně si celkem ráda obleče něco s výstřihem. Ve velké oblibě má trička, která fungují na principu korzetu a vyloženě nepohrdne i korzety celkově, ale ve výsledku jí stačí i tílko nebo nějaká kvalitnější podprsenka, co se dá vydávat za crop top, přihodí koženou bundu a outfit je na světě. Má ale i trika, která nemají výstřih pro jistotu žádný a svetry, kterými nikdy nepohrdne. Kdybychom se ještě měli zaměřit na šaty, co nosívá, jedná se o šaty, které jsou většinou hříšně krátké s hlubokým výstřihem a holými zády. Když se dále podíváme na boty, můžeme se převážně bavit o podpatcích, ale nosívá i obyčejné kecky. Dále má také v oblibě různé doplňky, které jsou většinou z bílého zlata. Nikdy nesundává náramek a piercing, ale má také v oblibě delší typy náušnic a řetízky, které obepínají krk. Takový má jeden kožený, který je vlastně vyloženě obojek, ale to jí vůbec nevadí.

Povaha

Kdybychom se měli bavit o nějakém prvním dojmu z Roxy, rozhodně se nebudeme bavit o někom, kdo na první dobrou vypadá přívětivě a jako učiněný miláček a sluníčko, se kterým se dozajista chcete přátelit. Sice by mohla klamat tělem a vystupováním, ale ona ve výsledku nemá zas takovou potíž dát všem na odiv, že je poněkud mrcha. Rozhodně není ten typ člověka, co vám přiběhne na pomoc, kdykoli si písknete. Ona je spíš ten člověk, který bude stát se založenýma rukama a sledovat, jak se válíte v bahně, a když se budete nějaké pomoci dožadovat, tak na vás možná i s klidem šlápne při cestě pryč, aby vás nemusela poslouchat. Naučila se, že člověk by měl být hlavně sám za sebe a starat se prvně o sebe, pokud je to možné. Nějaká pomoc a laskavosti u ní rozhodně nejsou zadarmo a pokud vás tedy přibere, tak jste buď důležitá srdeční záležitost, dluží vám nebo pro vás má nějaká pozdější využití, které nemusíte ani znát, ale stačí, že existuje. Vlastně ani nemá ve zvyku si dělat kamarády, které nepotřebuje a ze zkušenosti už ví, že je lepší nikomu moc nevěřit a od každého čekat, že se z něj vyklube nějaký magor, který jí může chtít šlapat na krk. Důvěřivost jistě není její silný povahový rys, ale na druhou stranu nemá zas takový problém se důvěřivě tvářit, aby si získala důvěru od vás. Není v pohádce, aby věřila, že víra, důvěra a vílí prach vyřeší cokoli. Víra je ztráta času, neboť žádná vyšší moc jí stejně nespasí, důvěra je luxus, který si nemůže tak často dovolit, a vílí prach je zkrátka pěkné svinstvo, které vás fakt nenaučí létat.

Dalo by se tedy říct, že naivitu radši vyměnila za obezřetnost, ale nečiní jí to vyloženě odměřenou. Ona nemá absolutně žádný problém se bavit s kýmkoli, kdo jí přijde zajímavý a ráda se baví obecně. Nikdy není na škodu prožít zábavný večer plný hudby, pití a lidí, ležet v klidu může, až bude v hrobě. Obecně je tedy docela živel, který se rád pobaví vším možným od picích her po shánění si nějaké té společnosti na žhavou noc. I když je v tomhle ohledu ale velmi otevřená, nemá moc cenu jí pokoušet, protože ne u ní opravdu znamená ne a tím, že na ní i přes to nepřestanete dorážet, si nevysloužíte happy end, ale spíš pořádný kopanec do rozkroku nebo ránu do hlavy tím prvním, co bude mít po ruce. Nemá zrovna dvakrát velké problémy přiklonit se k násilí, když se cítí v ohrožení, a čím víc jí budete štvát, tím je jistější, že do vás takhle kočka pořádně zatne drápy a dost možná se dostane do takového stavu, že jí od vás bude muset někdo odtrhnout, aby vám nevydrápala očka. Dalo by se říct, že jí už nebaví nechat se sebou zametat, není koště. Ale čas od času se najdou i situace, ve kterých si zahraje na bezbrannou oběť, aby měl někdo jiný problém a ona z toho mohla mít profit. Účel nakonec vždycky světí prostředky a je hodně cest, jak může dosáhnout toho, co zrovna chce. V tom je obecně celkem vytrvalá. Když si něco umane, jde si za tím a nevzdává se. Přeci jen, i když jeden plán zrovna nevyjde, stačí prostě přehodnotit strategii. Nic není beznadějné, dokud neselžou všechny myslitelné způsoby, jak toho dosáhnout. Dalo by se s klidem tvrdit, že za splněním svých cílů jde ochotná jít i přes mrtvoly, pokud by to neměly být mrtvoly někoho, koho výjimečně opravdu nosí v srdéčku.

Lidi, ke kterým si zvládne vytvořit pouto, jsou taková její Achillova pata. Nikdy nechce dopustit, aby se díky ní stalo něco lidem, co miluje. Pokud se někdo pokusí zkřivit jim vlásek, může si být jist, že se bude potýkat s běsnícím živlem, který je ochotný pomstít křivdu na svých blízkých. Když se budeme bavit o tom, s jakou vervou je ochotná bránit sebe, tak v případě, že hájí někoho, na kom jí záleží, je schopná se stát nepříčetnou. Prostě jí přepne a zodpovědný člověk musí pykat, i kdyby z toho ona měla mít problémy. Už dávno si přiznala, že by byla schopná někoho i zabít, kdyby na to mělo přijít, a nic by jí v tom nedovedlo zabránit. Jakmile do něčeho zapojí srdce, je těžké jí zastavit a ani její racionální část jí není schopná udržet na uzdě. Prostě se z ní stává opravdu malý šílenec.

Šílenost jako taková se jí ale dá připisovat i v každodenním životě. Ráda si dokazuje jakousi moc a nadřazenost a to se nemine s tím, že vám v případě, že uzná za vhodné, bude vyhrožovat neslýchanými muky, když si na ní budete otevírat zobáček, nebo vám se rádoby nevinným úsměvem zabodne vidličku do ruky, když k tomu dáte důvod a poskytnete příležitost. Často ale prostě jenom mluví a její slova nemají váhu nebo činí jinak, než zrovna říká. Mohli bychom snad mluvit o tom, že mate lidi, se kterými mluví, ale jde taky o to, že tu a tam má sama problém sledovat svoje myšlenky a jedná podle nálady, když v tom zrovna není něco víc. Prostě má někdy náladu vám slíbit věčná muka a peklo na zemi, ale zároveň vás mezi slovy vášnivě líbat, tak to prostě udělá, stejně tak ale může mít chuť vám naslibovat hory doly a lásku a při tom na vás mířit zbraní s úmyslem vám opravdu ošklivě ublížit. Není vyloženě lhářka, ale občas není na škodu se zamyslet nad tím, jestli říká pravdu nebo prostě jenom mluví. Dovede mít trochu zmatek v tom, co vlastně chce, ale nevyplatí se podceňovat jí, protože umí být poněkud drsná i bez toho, aby jí někdo musel naštvat nebo zahnat do kouta. Občas má prostě jen chuť si něco dokázat tím, že vás chytí pod krkem nebo se do vás zakousne, ale to se nakonec většinou ukáže, že nemá náladu se prát, ale spíš využít energii při jiné kratochvíli. Vyloženě sadistka tedy není, pokud nemá důvod, ale naopak má možná trochu sklon k masochismu, kdy jí rozhodně nevadí, když si jí někdo rozhodne srovnat do latě a ztrestat jí za nějakou neposlušnost, ale to už je trochu jiná pohádka.

Není ale jen lehce nepříčetná ženská, co má problémy s důvěrou, občasnou agresí a podobně. Pod jakousi tou poněkud vyšinutou slupkou umí je i poměrně chytrá a milující osoba, i když tyto dvě vlastnosti u ní způsobují tu a tam jisté vnitřní rozepře. Co se týká rozumu a inteligence, tak se jistě řadí k těm, co není radno podceňovat. Sice vypadá, že se do všeho hrne bez rozmyslu a po hlavě, ale vlastně si často rozmýšlí, co udělá, snaží se odhadnout lidi a také by se dalo říct, že hraje jisté divadélko, kdy ukazuje, co chce, aby ostatní viděli. Cokoli, aby měla všechny dobré karty ve svých rukách, pokud to situace dovoluje. Rozhodně má ráda výhodu a je vlastně radši, když jí druzí mají za přehnaně spontánní a trochu bláznivou, protože s bláznem máte o dost menší zábrany než s někým, koho považujete za chytrého. I když ona sama si občas není tak docela jistá, zda je chytrý člověk, co si hraje na blázna, blázen, co si hraje na chytrého člověka, a nebo tak nějak obojí. Liší se to den ode dne a tu a tam se přiklání k jednomu, kdežto jindy zase ke druhému. Jako blázen a vlastně i v jistém smyslu hlupák si snadno dovede přijít, když jde o nějaké srdeční záležitosti, protože i když se umí chovat i chladně a odměřeně, jako by srdce pomalu ani neměla, nikdy se mu nenaučila poroučet a snadno jí umí vzít rozum a zahodit ho do koše. Když má někoho mít ráda a milovat ho, nikdy to není jen na půl, ale je to se vším všudy, i kdyby to mělo bolet a i když jí rozum říká, že by to rozhodně dělat neměla. Ne nadarmo se říká, že láska je poněkud slepá. I ona je schopná propadnout někomu, kdo je pro ní stoprocentně špatný a plně si to uvědomuje, ale tak něco jí zničit musí a ona se zrovna dvakrát nebrání zrovna takovému typu destrukce. Přeci láska je tak sladká a opojná, no ne? Jistá její typická sobeckost, která slouží povětšinou k tomu, aby si zachránila vlastní zadek, jde snadno stranou pro ty, co má ráda, a je ochotná se za ně rvát do posledního dechu, i kdyby za to neměli stát. Ale všichni by si měli dávat pozor na nějaké zrady vůči její osobě. Dokud si vás ponese v srdíčku, prosím, ale ve chvíli, kdy nějaké to poslední zrníčko obliby odezní, tak je lepší jí ani nelézt na oči, protože nechcete na vlastní kůži zjistit, co by udělala někomu, kdo jí svými činy proti ní dohnal k nenávisti.

minulost

Její život vlastně nezačal vůbec špatně, když pomineme skutečnost, že jí její vlastní otec nechtěl. V každém případě byl alespoň dost zodpovědný na to, aby jí prostě někde nezahodil, ale místo toho jí dal k adopci, aby jí zajistil nějaké to zázemí a zařídil jí lepší život, než mohla mít, kdyby byla s ním. Tímto způsobem se tedy dostala k rodině Parkerových. Tehdy se ještě jednalo o bezdětný pár, který se dlouho snažil o miminko, ale po dvou letech se jim stále nedařilo, takže možnost adoptovat holčičku, kterou pojmenovali Gwendolynn, pro ně byla jako dar z nebes. Měla tím pádem všechno, dva milující rodiče a stabilní rodinné zázemí, do kterého v jejích dvou letech dokonce přibylo druhé dítě, jelikož se manželům konečně podařilo mít i své vlastní, její malou sestřičku Grace. To ale zapříčinilo také to, že se spíše starali právě o Grace, která byla na rozdíl od Gwen jejich vlastní. To ale ona nevěděla, takže nemohla ani chápat, proč s nimi nemá takové pouto. Sice ji měli rádi, ale prostě do nebylo to samé. I když dělala všechno správně, nikdy nesklidila takový obdiv jako Grace, a když někdy něco provedla, vždy měla zaručeně vyšší trest. Jelikož to ale takhle bylo, co si pamatovala, prostě to brala jako prostou skutečnost a naučila se s tím normálně fungovat.

Jak ale její malá sestřička rostla, začalo se to trochu komplikovat, jelikož jí začala často otravovat. Gwen začala chodit do školy a jelikož chtěla dělat rodičům radost a mít co nejlepší výsledky, snažila se učit, ale Grace za ní furt dolézala, že si chce hrát, což znamenalo, že se buďto nemohla nikdy pořádně soustředit nebo jí ten malý harant ještě způsobil problémy, když jí poslala pryč, že si budou hrát jindy a Grace začala křičet a vymýšlet si, že je na ní Gwen zlá, že ji mlátí a podobně. Nepomohla žádná obhajoba ani nic, prostě vždy skončila jako ta špatná díky malému otravnému sourozenci, který lhal. Postupem času to s její malou sestřičkou bylo jen horší, až se občas sama přistihla u toho, že se jí hlavou honili myšlenky o tom, že jí nemá ráda, či jí prostě přímo nesnáší. Nepomohl tomu poté ani jeden den ve škole, když jí bylo deset a ona viděla, jak do jednoho z oken vrazil nějaký pták a zlomil si vaz. Nenapadlo ji nic jiného, než ho vzít a donést učitelce s myšlenkou, že by tomu nebohému tvorečkovi měli vykopat hrobeček, ale vidělo to dost dětí, včetně její sestry, která začala roztrubovat, že Gwen zabíjí zvířátka a začala jí říkat zabiják spolu se zbytkem své třídy a i nějakých jiných ročníků. Ale bohužel to nekončilo školou, protože od ní neměla klid ani doma. Grace bylo ve výsledku jedno, jestli byly samy nebo třeba zrovna večeřeli s rodiči, prostě jí nadávala do zabijáka zvířátek, kdykoli si usmyslela a hádky ani obhajování toho, jak to doopravdy bylo, ničemu nepomohlo. Po pár týdnech toho nakonec měla opravdu dost a jednou se prostě po jedné z mnoha hádek sebrala a odešla do Gracina pokoje, když ta malá šmejdka zůstala sedět s rodiči a koukala se s nimi na televizi. V pokoji poté vzala z klícky Gracina milovaného papouška a zakroutila mu krkem, načež jí ho nechala ležet na stole se vzkazem, že takhle to vypadá, když zabije zvíře.

Potom odešla jakoby nic k sobě do pokoje a šla se učit, ale neuvědomila si, že tohle odstartuje daleko větší řetězec událostí. Když tedy poté zaslechla Gracino ječení na celý dům, šlo všechno celkem rychle z kopce. Prvně jí rodiče totálně seřvali, až se jich vlastně trochu bála a druhý den si k sobě pozvali paní ze sociálky, se kterou řešili to, že se jí chtějí vzdát, zbavit se jí. Sice musela být v pokoji, ale přes dveře slyšela řeči o tom, jak vždycky měla problém s Grace a jak na ní pozorovali už dlouho, že je něco špatně a že tenhle incident už byl poslední kapka a že ji nezvládnou. Ve zkratce za všechno mohla ta malá zlá mrcha, která lhala celou dobu o všem a prostě jí provokovala, ale samozřejmě, že hodili přes palubu ji. Místo aby poslouchala něco dalšího, tak se prostě sbalila a když poté přišli i s tou ženskou do pokoje, už byla připravená jít, i když vlastně nechtěla, ale už dávno pochopila, že její obhajování nikdo neposlouchá.

Tímto způsobem se tedy dozvěděla, že byla už původně adoptovaná a že její další zastávkou má být dětský domov, ve kterém bude, dokud se jí někdo neujme nebo dokud jí nebude osmnáct. Jak nadějné vyhlídky, ale nezbylo jí moc možností. Sice chvíli zkoušela přesvědčit tu ženu ze sociálky, aby tedy našla její pravé rodiče, když měla být adoptovaná už předtím, ale to nikam nevedlo, takže musela zůstat v domově a čekat na zázrak, že se jí někdo bude chtít ujmout i s nálepkou problémového dítěte. Ale to se zdálo hodně dlouho pouze jako zoufalá naděje hodná opravdové hlupačky. Ve výsledku jí pořádně nechtěl nikdo ani v tom dětském domově, s moc dětmi nevycházela a když už se našel někdo, s kým by si rozumět mohla, měl většinou víc štěstí než ona a brzy už zase v domově nebyl. Soustředila se tedy hlavně na sebe a starala se aspoň o to, aby byla dobrá ve škole a měla třeba nějakou budoucnost, až si odkroutí čas, který měla v domově strávit. Ukázalo se, že není hloupá, takže jí měli rádi alespoň učitele, pokud tedy zrovna neměla nějakou šarvátku se spolužáky, co jí chtěli štvát. Vlastně často poslouchala přednášky o tom, jak se někdo tak chytrý může pořád dostávat to tak malicherných šarvátek a podobně, ale jí prostě nebavilo, když si na ni někdo dovoloval.

I přes její nálepku problémová se na ní ale nakonec usmálo štěstí nebo to tak alespoň mělo vypadat. Ve třinácti si jí totiž vzal do pěstounské péče zástupce šerifa policie v Baton Rouge, který už měl v péči pár dívek, které měli také onu pověst jakožto problémové, a rád tvrdil, že je dovede usměrnit. Z hlediska svého povolání byl rozhodně věrohodnou osobou, ale zástupce šerifa Connor rozhodně nebyl až taková výhra, za kterou ho měla. Původně to ale vypadalo slibně. Sice měl doma nastavený tvrdý režim, kterým měl ošéfované úplně vše od služeb na domácí práce po večerku a bylo až kupodivu, že nemá i nějaké pravidlo, které kontroluje dýchání, ale nějaký řád jí vlastně vůbec nevadil. Navíc její dvě nové sestry Kate a Claire jí se vším pomáhali, než si na to zvykla. U Connora vlastně nebyl nikdy problém, dokud všechno šlapalo tak, jak mělo. V domácnosti mělo být všechno hotové ve stanovený čas a všechno bylo v klidu. Ve škole si dívky měli držet stanovený průměr známek a mít alespoň jednu sportovní aktivitu a také bylo všechno v klidu. Problém byl až ve chvíli, kdy něco z toho nedodržely nebo přišla zpráva o tom, že měla nějaká z nich problém ve škole. Nejstarší z dívek Claire, která se další rok chystala na univerzitu do Kalifornie měla problémy často, jelikož díky učení občas zapomněla na nějakou povinnost a potom bylo zle. Brzy se ukázalo, že Connorovo srovnávání problémových dívek do latě není jen o pevném řádu v jeho domácnosti, ale i o tom, že se nebojí jim ublížit, aby si zapamatovali, že ho mají dodržovat. Vždy si ale dával pozor, aby ani jednu z nich neuhodil do obličeje nebo někam, kde by to mohlo být vidět.

I Gwen brzy měla problémy, neboť ty u ní prostě být musí, jako by je přitahovala svojí skvělou osobností. Sice mohla mít dobré výsledky, krom sportovní aktivity přidat na seznam i hru na klavír a udělat do puntíku všechno, co měla na práci doma, ale nevyhnula se tomu, aby se rozhádala s jednou holkou ve volejbalovém týmu, do kterého se přihlásila, a jak se jejich nevraživost stupňovala, jednou už jí měla dost a při šarvátce, která vyeskalovala v pořádnou dívčí rvačku, jí přerazila nos a byla za to z týmu zase rychle vyražena. Za to jí Connor zbil pomalu jak prašivého psa a přestal až ve chvíli, kdy Kate začala křičet, protože myslela, že je Gwen v bezvědomí, ale ona se jen nebránila prostě ho nechala, ať jí zbije, protože chtěla, aby to bylo vidět. Ale moc se jí to nepovedlo, když skvělý zástupce šerifa nakázal, že zůstane týden doma s "chřipkou" a Kate se o ní bude starat a hlídat ji. Díky tomu tedy neudělala nic, protože cítila sounáležitost a nechtěla, aby to odnesla Kate. Takže si chvíli poležela a potom se vrátila do školy, jako by nic. I Kate s Claire byly jakoby nic. Nechápala, proč s tím nic nedělají, ale nejspíš by jim stejně nikdo nevěřil, kdyby chtěli něco takového hodit na policajta, ti drží spolu. Takže se jen obě její sestry snažily učit, aby na univerzitu mohly vypadnout do nejdál od něj a radily jí to samé. Ona to ale nechtěla a tak si prostě jednou sbalila svých pět švestek a v noci utekla.

Nějakou dobu žila na ulici a našla si skupinku lidí, kteří jí poskytli jakési zázemí výměnou za to, že na různých akcích a festivalech prodávala trávu a občas i něco silnějšího. Rozhodně to nebylo ideální, ale jako šestnáctiletá holka na útěku moc jiných možností neměla a takhle si alespoň mohla našetřit dost na to, aby vypadla někam daleko. Bohužel jí ale štěstěna dvakrát nepřála, když jednou chtěla něco prodat nastrčenému policistovi a skončila na policejním okrsku. Rozhodně by udělala lépe, kdyby z města vypadla rovnou ale takhle se pouze dostala zpátky ke Connorovi, který se domluvil skoro jako starostlivý tatík s šerifem, že dohlédne, aby se to neopakovalo, a pro tentokrát to nechají. Poté s ním odjela domů, kde dostala pořádnou ránu pěstí do břicha a byla poslaná do pokoje, který měl nově zámek na okně. To ale nebylo to nejhorší zjištění. Nejhorší bylo, že Kate s ní nemluvila a byla celá divná, když z ní chtěla vytáhnout, co se stalo, poslala jí pryč a zamkla se v pokoji. Až z Claire poté vytáhla, že se Connor po jejím vezmutí do zaječích jednou příšerně opil a vylil si to na Kate. Vlastně jí řekla i o svém podezření, že jí možná znásilnil a v tu chvíli v Gwen něco přeplo. Bez rozmyšlení vzala baseballovou pálku a šla za Connorem, kterého s ní mlátila, dokud se mu nepovedlo jí zpacifikovat. Po tomhle už se nepřimluvil za to, aby se to pro tentokrát smazalo, vlastně opět vytáhl tu záležitost s prodejem drog, přidal napadení a jelikož to stát dovoloval, chtěl jí nechat dát i do vězení. To se mu poté povedlo, protože ona potvrdila vše, co udělala, a neřekla nic, čím by obhájila své činy. Stále žila v tom, že jí obhajoba v ničem nepomůže, že nefunguje, a neměla právo rozmazávat cokoli, co se stalo Kate, takže prostě jen přijmula svůj trest, který měl cítit pět let ve vězení s možností zkrácení trestu na polovinu, při dobrém chování.

Tak tedy započala její kapitola života, která se odehrávala v oranžovém hávu v soukromé ženské věznici v Louisianě. Svým způsobem to ale brala spíše jako vysvobození, protože si byla jistá, že by už nebyla schopná utéct a nechat Kate napospas tomu šmejdovi, a zároveň to brala i jako zasloužený trest za to, že nechal dopustit, aby Kate ublížil. Každopádně to ale nebylo tak zlé, jak se dalo čekat. Samozřejmě se tam našly ženské, které si z ní chtěli udělat svoji hračku pro pobavení, pro její sladkou tvářičku, ale měla naštěstí to štěstí, že sdílela celu s vězenkyní, Sarah, která si jí vzala pot svá ochranná křídla a pomáhala jí. Byla pro ní něco jako mateřská postava. Po pár týdnech jí Gwen řekla svůj smutný příběh a Sarah jí potom řekla, že teď už může být někdo jiný. Díky tomu si začala říkat Roxanne. Protože už chtěla být někdo jiný. Někdo jiný se z ní obecně stával i pobytem ve věznici, protože si musela dávat pozor na kohokoli a taky se nevyhnula občasným šarvátkám, které ale naštěstí nikdy nepotřebovaly ostrahu a tím pádem se nikdy nikde neevidovaly. Kupodivu se díky pomoci Sarah obešla bez nějakého většího problému, který by jí měl znemožnit předčasné propuštění, takže se po dvou a půl letech měla dostat ven. Když se tedy začalo připravovat její propuštění, Sarah jí krom rad ohledně toho, že se nemá hnát za nějakou blbostí jako je pomsta, ale má radši zmizet, co nejrychleji a neohlížet se, dala i adresu svého známou, který žil v El Pasu a který jí měl pomoct, když se odkáže na ní. Taky jí slíbila, že když tam náhodou setrvá, tak jí za dva roky navštíví, až ji propustí taky. S tím se tedy rozloučili a Roxy se ve svých čerstvý devatenácti vydala do neznáma.

Všechno, co měla vlastně utratila za autobus do El Pasa a celou cestu se proklínala za to, že místo útěku prvně nejela zkontrolovat Kate. Ale uklidňovala se myšlenkou, že už určitě vypadla na nějakou univerzitu a že je pryč. Brzy tedy mohla myslet hlavně na to, aby našla onu známou, která jí měla pomoct. Ukázalo se, že ta známá je expřítelkyně Sarah, Emily, nebo tedy měla by být, i když to stejně znělo vždycky tak, že spolu budou opět jen, co se Sarah vrátí z vězení. Emily jí u sebe nechala bydlet, než se postaví na vlastní nohy a také jí zařídila nové doklady a všechny potřebné papíry, na kterých už se jmenovala Roxanne a podle kterých se narodila o dva roky dříve, aby to měla trochu snazší se sháněním práce a taky podporovala myšlenku, aby své staré já pohřbila. Roxy si našla poté práci v jednom bistru, aby Emily mohla platit alespoň nějakou rentu a sama si šetřit na něco vlastního. Postupně se z nich stali kamarádky, dalo by se říct a při jednom večeru s tequilou dostala její paní domácí skvělý nápad, že by mohli jít do tetovacího salónu, z čehož si Roxy odnesla pořádnou kocovinu a tetování motýlka v oblasti bederní páteře. Byl to skvělý večer.

Po necelém půl roce ale už byla trochu netrpělivá a bylo jí poněkud nepříjemné využívat Emily, tak vymýšlela různé kreativní způsoby výdělku, ale snažila se to držet v legální sféře. Krom bistra ale většinou všechno dopadlo katastrofálně, takže z toho nakonec upustila, než na ní při sledování seriálu jednou vyskočily stránky s holkami z web kamery a ona se toho chytla. Samozřejmě ale ne tím způsobem, že by jim cpala peníze, aby vydělala, jak se nějaké káči svlékají před kamerou, ale tím způsobem, že by ta káča mohla být taky. Přeci jen to byl celkem snadný výdělek a přes kameru ani nehrozilo, že by jí někdo něco udělal. Stačilo jen, aby se domluvila s Em, že jí budou peníze chodit k ní na účet a ona jí je potom dá a mohla začít. S prací v bistru a výdělkem za svlékání a jiné činnosti, které není třeba rozmazávat, před kamerou brzy měla trochu sympatičtější výdělky a chvíli po svých dvacetinách si nehnala k pronajmutí garzonku kousek od domu Emily. Samozřejmě s ní ale neuzavřela kontakt, jen prostě chtěla být poprvé za celý svůj život opravdu na vlastních nohách.

Nedalo se ale tvrdit, že by to dopadlo nějak slavně. Trvalo to necelé dva měsíce, co všechno vypadalo v pohodě, a potom se vrátila domů z práce v bistru a zjistila, že jí vykradli a vzali jí všechno aspoň trochu cenného od notebooku přes pitomou rychlovarnou konvici až po uschované peníze. Takže byla v háji a mohla se jedině zkroušeně vrátit k Emily, která jí vytáhla do nočního klubu, aby přišla na jiné myšlenky. Což přišla, alkohol, kdejaký mužský obdivovatel, se kterým mohla protančit noc a zase alkohol. Ale jiné myšlenky jí potkali i po ranním opilém plahočení domů, když zahlédla blikající nápis na trochu jiném druhu klubu, než ve kterém právě propila noc. Hlavou se jí snadno začali honit myšlenky na to, že by mohla zkusit tuhle dráhu. Přeci jen by nemohla být práce striptérky o tolik horší než to, co dělala přes webkameru. Nakonec jí to po pár týdnech nedalo a vydala se tam, ale ne na nějaký seriózní pohovor, protože neměla tušení, jak by měla někoho na ten seriózní pohovor kontaktovat, takže přišla hezky, když byl večer v plném proudu a mohla vidět pořádně, jak to tam chodí. Holky svíjející se u tyče, předvádějící tanečky na klíně a chlapy, kteří se opíjeli a hltali je pohledy. Vlastně to bylo docela zajímavé, ale ona nepřišla na podívanou, ale zkusit sehnat práci, takže šla na bar a mile se o svůj úmysl podělila s jednou z barmanek, která poté na chvíli zmizela poté jí zavedla do kanceláři, kde byla na židli usazená žena po čtyřicítce, která byla zřejmě majitelka klubu. Takhle tedy začalo to něco jako pohovor, po kterém jí bylo řečeno, že jde druhý den nakupovat s jednou z holek, aby měla co na sebe, až začne.

Tak to tedy bylo. Ujala se jí Camille, která s ní nakoupila všechno potřebné a před otevírací dobou jí v klubu tak nějak ukazovala základ toho, co má dělat, a to bylo tak nějak všechno. Týden si mohla tu a tam něco vyzkoušet před otevírací dobou a potom byla vržena do jámy lvové. Ale asi jen na poprvé měla trochu trému, dál už to bylo jen snazší a snazší. Vlastně si užívala pozornost a hlavně peníze, které byly tak dobré, že vlastně mohla i skončit v bistru. Emily se to sice nelíbilo, ale na to Roxy moc nebrala zřetel a vždy to odmávla, že všechno bude v pořádku a že nemusí mít obavy. Nakonec v klubu fungovali i sekuriťáci, kteří dávali pozor na to, aby se žádné holce nic nestalo. Takže bylo všechno v pořádku.

Nějaký ten zvrat přišel asi tak čtyři měsíce potom, co nastoupila, protože padla do oka jednomu chlapovi, který si často a rád zaplatil soukromý taneček a také často a rád nabízel, že by jí zaplatil i za něco víc, ale to vždy odmítla. Ale nebylo to tak, že by se jí nezamlouval, spíš naopak, byl velmi přitažlivý, jen neměla v plánu nechat si platit za sex. Taková nebyla ani to nepotřebovala. Ale, když ho konečně napadlo změnit taktiku a pozval jí na rande místo toho, aby se snažil si zaplatit s ní noc, neměla moc důvodů na to nekývnout. Pablo byl nakonec velmi zajímavý muž a ona snadno podlehla tomu, že o ni má zájem, i když se potkali zrovna na místě, kde se potkali. Ale i když nějakou dobu bylo všechno skvělé, v jejím životě by to nemohlo být asi nikdy úplně jednoduché. Jak se spolu postupně sblížili, řekl jí Pablo něco víc o sobě a o své rodině. Ukázalo se, že jeho matka byla její šéfka a jeho otec byl Mexičan, který byl šéfem drogového kartelu. Vlastně se tedy skoro omylem dostala do pořádné kaše, ale vlastně jí to vůbec nevadilo. Užívala si večírky, na které jí Pablo bral, a to nebezpečí, které se kolem něj drželo. Brzy se tedy sama svým způsobem začlenila do hraní si se zbraněmi, dělala mu krásnou ozdobu, když s někým vyjednával obchody, tu a tam si pro jeho větší pozornost zaflirtovala s někým jiným, aby měl motivaci si jí všímat a dělala spoustu blbostí, které by jí mohli dostat v klidu zpátky za mříže, jak jí ráda připomínala Emily, která o ni měla starost a snažila se jí vmluvit do hlavy trochu toho rozumu. Problém ale nebyl vyloženě v tom, že by Roxy neměla rozum. Ten měla, ale byl zkreslen tím, že byla zamilovaná a taky se jí líbila jakási moc, kterou jí její přítel poskytoval. Sice jeho majetnickost nakonec vedla k tomu, že trval na tom, že sekne s prací striptérky, ale vydržoval si ji dost na to, aby to nepotřebovala. V tu chvíli jí zajímalo hlavně to, že spolu mohli trávit víc času, což náležitě využili tím, že jí bral na různé výlety, učil jí střílet, bral jí do klubů a nebo pro změnu neopustili ani jeho byt a objevovali prostě jen jeden druhého.

Všechno bylo vlastně v pořádku, než se jednou asi po týdnu vrátila k Emily pro čisté oblečení a také ukázat, že ještě žije, a ukázalo se, že je u Emily doma člověk navíc. Sarah pustili z vězení. Místo dojemného shledání ale přišla pořádná hádka, protože Emily ji uvedla do situace a Sarah měla hodně co říct k tomu, jak Roxy nakládá se svým životem, když jí zařídila možnost vést ho trochu slušně. Nakonec to dopadlo tak, že se s oběma pořádně poštěkala, sbalila si nějaké věci a odešla bydlet k Pablovi, který byl vlastně nadšený z toho, že jí bude mít jen pro sebe ještě ve větším měřítku. Každopádně s tím, jak spolu byli často, přirozeně přišly i hádky, které někdy končily vášnivým udobřováním, jindy se sbalila o odešla k Emily, kde měla i přes svůj výstup vždy dveře otevřené a i se Sarah k ní vždy přistupovali jakoby by byla jejich nezbedná dcerka, které potřebuje pomoct. Tyhle náhražky rozchodů jí ale nikdy nevydržely moc dlouho, než souhlasila, že se k němu vrátí, jen aby všechno začalo na novo. Rozchod, který brala jako opravdový konec, přišel až ve chvíli, kdy po ní ve vzteku hodil sklenku a jeden střep jí pořezal na tváři. Dalo by se říct, že tím jí nějak došlo, že s ním to lepší nebude, i když věděla, že jí miluje a ona i přes jistou toxicitu jejich vztahu milovala jeho. I když se jí omlouval a snažil se slibovat, že už se to nikdy nestane, prostě se sbalila a odešla. Vrátila se k Emily a Sarah, opět začala pracovat v bistru a ignorovala všechny zprávy a hovory od Pabla.

Vlastně se jí to i dařilo, než jeden den vypadla s Emily do klubu, aby přišla na jiné myšlenky. Její drahá paní domácí jí také krásně postrčila, aby se bavila s nějakým celkem sympatickým chlapem, který jim celý večer kupoval drinky a vypadal, že se mu Roxy velmi zamlouvá. Slovo dalo slovo a jeden by se ani nenadál a už se vášnivě líbali v postranní uličce u klubu. Nejspíš by s ním v klidu odešla, nebýt toho, že o jejím sbližování se s někým jiným zazpíval nějaký ptáček Pablovi, který se tam zjevil nepříčetný a než stihla v šoku, že ho tam vidí něco říct, vytáhl zbraň a zastřelil jejího nového potenciálního milence. Dál z toho byla dost mimo, takže se vlastně ani nebránila tomu, aby jí odvedl k sobě do bytu a po jeho slibu, že stejný osud potká Sarah a Emily, pokud se to bude opakovat, se k němu vrátila, i přes protesty právě těch dvou. Nevěděla, co jiného by měla dělat a nechtěla je ohrozit. Nedalo se sice říct, že by se s ním přestala hádat nebo přestala tu a tam flirtovat s někým jiným, ale dávala si pozor, aby ho nikdy nenaštvala víc, než bylo nezbytně nutné. Ale dalo by se říct, že začala být krotší a krotší, když začal vytahovat kartu, že ublíží Emily nebo Sarah. Byly jedinými lidmi krom něj, co měla a rozhodně by nechtěla, aby se jim díky jejímu špatnému rozhodnutí něco stalo. Takže pomalu začala dělat vlastně skoro všechno, co chtěl. Nebránila ani tomu, když do ní tu a tam na nějakém večírku cpal kokain od svého tatíčka. Sice si uvědomovala, že nejspíš chtěl, aby si vypěstovala závislost na droze, která by vedla v závislost k dodavateli, ale nechtěla ho provokovat vlastně ničím, a když už měla být s někým, kdo jí postupně začal děsit, aspoň při tom mohla být v rauši s otupělými smysly. Postupně se jí ze života stal velký večírek, který jen občas přerušila návštěva u Sarah a Emily, které o ni měly starost, ale nemohly jí nic vymluvit ohledně jejího rozhodnutí být s Pablem. To, že je to i díky nim jim neřekla. Každopádně už toho začínala mít dost a myšlenka, že by prostě zmizela úplně pro ní byla stále víc a víc lákavá. Prostě se sbalit a už se neohlédnout, ale neměla tušení, kam by šla.

Nakonec se jí ale naskytla nějaká příležitost ke zmizení, když jí Pablo řekl, že pojedou na Long Island, kde měl pro otce zařizovat nějaký obchod, a chtěl, aby tam jela s ním. Buď to mohl být skvělý výlet nebo příležitost se vypařit na místě, kde určitě nemůže vědět o všem, co se šustne. Proto to vzala s nadšením, které nebylo ani úplně hrané a začala si balit věci na jejich malý výlet, který obsahoval několikahodinový let soukromým tryskáčem, který pro ně nechal poslat ten, se kterým měli zařídit obchod, a když přistáli, bylo Roxy jasné i proč, když přímo k letadlu dojelo auto, do jehož kufru poté začali nějací muži skládat zboží, se kterým by Pablův otec a ten druhý chlap očividně rádi obchodovali. Naštěstí se jí do auta ale kupodivu vešla i taška, takže zřejmě mělo jít jen o "menší" ochutnávku. Větší zásilky by asi museli poté vymyslet nějakým komplikovanějším způsobem s větším množstvím úplatků, ale o to se ona zas tolik nestarala. To byla jejich hra, do které se nechtěla moc montovat.

Místo nějakého dumání nad tím, jak tam všechno dostali a podobně, tedy radši sedla do auta a nechala se dovést na nějakých doků, kde na ně čekal nějaký slizoun v obleku. Rozhodně jí ten chlap nebyl sympatický, což dala najevo nejen výrazem ale i slovy, což docela naštvalo Pabla, až si jí odvedl stranou a zase si užili jednu ze svých pověstných hádek, jen s tím rozdílem, že tentokrát jí vlepil facku a poslal jí do auta jako nějakého malého parchanta. Jeho chyba ale byla to, že jí poslal do auta, ve kterém zůstaly klíčky, což jí dalo nápad pohrát si s navigací, kterou vyřadila pro všechny případy s provozu, a odjet pryč. Když ve zpětném zrcátku viděla, jak běží za autem, mohla jen přemýšlet, jestli běží, protože ujížděla ona nebo protože ujížděl obsah kufru, ale bylo jí to tak nějak šumák. Prostě jela dál a snažila se jet kamkoli, jen aby byla pryč. Nějakou dobu tedy prostě jela, míjela ulice, občas odbočila a jela dál, až se dostala pryč z města jela po cestě, která se táhla kolem lesa a nakonec uviděla i odbočku do lesa, což jí dalo nápad, že by tam mohla někde zastavit a třeba i zaparkovat na noc, než pojede někam dál, protože už se začínalo smrákat a ona neměla zrovna chuť jet v noci, takže zrealizovala svůj plán, kdy prostě nějakou dobu jela po té lesní cestě a potom zastavila. Chvíli měla v hlavě zmatek, přemýšlela, jestli by se neměla vrátit, vyřešit to a nechat to být, ale nakonec to zavrhla a radši vytáhla z kapsy telefon, aby mohla napsat Sarah s Emily a varovat je, že bude možná zle a že by měli možná na nějakou dobu zmizet.

Odeslala zprávu a v další chvíli něco vrazilo do auta převrátilo ho na střechu. Nezdržovala se moc přemýšlením, co se sakra stalo, ale radši se odpoutala, vzala kabelku a vykopla okénko, aby mohla vylézt. Obecně by poté čekala, že tam bude Pablo, ten nechutný slizoun a auto, co do ní vrazilo, ale místo toho před sebou měla nějakou příšeru nebo nevěděla, jak jinak to popsat. Skoro by přísahala, že má halucinace z toho, že se uhodila do hlavy. Nečekala tam ale na nějaká zjišťování, co se doopravdy děje a dala se na útěk, i když ani pořádně nevěděla, jestli trefila směr k silnici nebo prostě poběží dál a dál do lesa, dokud bude moct a potom jí něco sežere. Měla ale štěstí, protože její ječení zaslechla hlídka polobohů, kteří byli poblíž bariéry a rozhodli se to prozkoumat, takže nakonec přiběhli i za ní, což považovala za další kvalitní halucinaci, když viděla nějaké maníky s mečem bojovat s příšerou, ale víc už jí to netrápilo, když odpadla. Probudila se poté až na ošetřovně, kde si vyslechla přednášku o svém polobožství, potom jí zkontrolovali, jestli je v pořádku a nakonec jí poslali do Hermova srubu, kde měla bydlet, než se k ní přihlásí její božský rodič. Prvních pár dnů rozhodně myslela, že jedou na něčem pořádně silným, ale, když viděla nějaké schopnosti, kterými někteří disponovali, celkem jí to lákalo, takže se rozhodla hrát si s nimi na bandu magorů s mečíkem, pokud to pro ni mělo znamenat nějaké výhody, až se jednou vrátí ven.

Zajímavosti

Její pravé křestní jméno je Gwendolynn, ale od šestnácti let se představuje jako Roxanne, nejlépe zkráceninou Roxy.
Nesnáší oranžovou barvu.
Na zádech v oblasti bederní páteře má má tetování motýlka. Sice si ho nechala udělat značně opilá, ale i tak má svůj význam, kdy má odkazovat na to, že se vyvinula v někoho nového.
Krom něj má ještě tetování na zadních stranách stehen, kdy na levém má okrasným písmem slovo Good a na pravém Girl. To nemá ale žádný speciální význam.
Má piercing v pupíku.
Rozumí španělštině, ale nesnaží se španělsky mluvit, protože to zní absolutně hrozně.
Umí zpívat a hrát na klavír.
Má lehkou závislost na kokainu. Její ex chtěl, aby byla závislá na droze a tudíž i na něm jako jejím dodavateli. Ona sama si plně uvědomuje, že to nechce a chce se toho zbavit, ale její tělo tuhle ideologii občas nesdílí.
Miluje sladké, ale nebavíme se tady vyloženě o nějakých bonbonech nebo čokoládě. Přímo zbožňuje palačinky nebo vafle nejlépe se zmrzlinou, šlehačkou, horkým malinami a karamelovou i čokoládovou polevou a klidně i s posypkami. Zkrátka pořádně nemravnou sladkou prasečinku.
Umí celkem dobře vařit a vlastně jí to i celkem baví. Následný úklid po vaření už je ale trochu jiná písnička.
Vzhledem k incidentu v jejím dětství by si někdo mohl myslet, že nemá ráda zvířata, ale není tomu tak. Vlastně je má celkem v oblibě a nejradši má kočky.