Sebastien de Villieur

17 let | Dionýsos | Táborník || KostickaLedu

WallsLouis Tomlinson

Vzhled

Sebastien není malý, ale ani nijak extra vysoký. Se svými 177 centimetry je však naprosto spokojený, protože s nimi převyšuje téměř všechny své rodinné příslušníky. Na vzhledu své postavy si dává záležet – tedy pokud se jedná o osvalení. Rád běhá a to se ukazuje na jeho nohách, co se týče pažních, břišních a zádových svalů, za jejich kvalitní vypracování může posilovna. Jeho pleť není v ani v zimě moc světlá, protože Sebastien se většinu svého života pohybuje venku. To, co Sebastien nepodceňuje, je péče o jeho tmavé rovné vlasy. Velmi rád s nimi experimentuje a střídavě je nechává narůst do různých délek a poté je si je opět ostříhá. Ve tváři má často zadumaný pohled, kterým hledí daleko do neznáma a má při tom zamračené husté tmavé obočí. Sebastienův tvrdý výraz podtrhuje ostře řezaná spodní čelist. Nebojte se, umí se i smát, jediný problém je, že pouze ti, kteří jej znají hodně dlouho, poznají, zda se jedná o upřímný úsměv nebo jen úšklebek, za kterým velmi často vězí nějaká lumpárna. Pokud s někým mluví, dívá se mu zpříma do očí. Většina lidí není schopna jeho upřený pohled vydržet, přestože má velmi krásné modré oči. Nezdědil je po rodičích, ale po své babičce, která je na to velice hrdá. Co se týče oblečení, není Sebastien příliš náročný. Raději se obléká do pohodlnějších a co nejtmavších kousků.

Povaha

Když si Sebastiena v nějaké skupině všimnete hned na první dobrou, je to zázrak. Většinou se snaží držet mimo kolektiv na okraji davu, protože je nerad středem pozornosti. Když se nějakým nedopatřením ve středu pozornosti ocitne, uzavře se do sebe, moc nemluví, a snaží se co nejrychleji zmizet, protože mezi lidmi cítí úzkosti a není ve své kůži. Není vůdcovský typ, ale ani není takový, že by potřeboval být někým veden. Radši jedná jako samostatná jednotka sám za sebe. Je značně chytrý a inteligentní, takže si dokáže vymyslet svůj vlastní plán, který je většinou i rozumný a za něco stojí.

Konflikty s lidmi sám od sebe nezačíná, protože je nemá celkově rád, nevěří jim, tudíž nemá důvod se s nimi hádat, protože vlastně ani nemá důvod s nimi mluvit. Když si ale někdo začne a nějak mu ublíží, nemstí se pěstmi a kopanci, ale radši si dobře promyslí tichou a pořádně zákeřnou pomstu. Lidem nedůvěřuje, protože se bojí, že ho zklamou. Pokud si však někdo jeho důvěru velmi dlouhým procesem získá, odhalí se mu i veselejší osobnost Sebastiena. Mezi jeho záliby patří jízda na koních a celková péče o ně. Jsou to tiší tvorové a dokážou porozumět Sebastienově samotě, kterou má rád. To ale neplatí u psů, které ze srdce nesnáší, protože na něj pokaždé štěkají svými uslintanými hubami. Když je naštvaný, rád si svůj vztek vybíjí při běhání nebo se ztrácí ve stránkách mytologických knih.

Úzkosti se většinou snaží utopit v alkoholu, zabít antidepresivy nebo zahnat kousáním nehtů. Lidi, které si oblíbí, se snaží ochraňovat, což velmi často hraničí s majetnickostí. Na vše kouká realisticky a pokud s někým mluví, je vždy upřímný, což někteří mohou považovat za drzost. Má přesné ambice a cíle, za kterými si jde. Umí být trpělivý (pokud mu za to daná věc nebo člověk stojí), ale většinou není. Je až moc velký detailista a pokud jedná s lidmi, kterých si váží, je zodpovědný.

S většinou lidí však jedná arogantně a kouká na ně svrchu, chybí mu jistá empatie. Je tvrdohlavý a neoblomný, jen tak si nenechá něco vymluvit. Časté úzkosti zapříčiňují to, že se v něm ve společnosti usazuje vztek a strach, tudíž občas pořádně vybouchne.

minulost

Tu noc, kdy se Sebastien narodil, běsnila venku několikahodinová šílená bouře, která odvála střechu nejedné rodině v malém městě v severní Francii. Rodinné sídlo de Villieurových však zůstalo neporušené. Důležitost Sebastienova rodu snad nelze ani popsat slovy, je totiž jedním z nejváženějších a nejstarších francouzských rodů vůbec. Všichni členové proto dodržují důležitá pravidla a etiketu, kterou však Sebastien už od raného dětství velmi rád porušoval. Ani to nedělal s nějakými špatnými úmysly, prostě a jednoduše ho nebavilo, jak se od něj (jakožto prvorozeného syna) pořád očekává poslušnost a bytí správným příkladem pro svého mladšího bratra Marca a sestru Brigitte. Místo hodin v domácí škole utíkal do lesa, kde celé dny běhal nebo seděl pod stromy a utápěl se ve svých myšlenkách a přál si, aby se narodil někde jinde, kdekoli, kde by jej neměli pouze za důležitého dědice. Jeho domácí učitelé ho otci nepráskli, protože když ve výuce byl, stejně byl myšlenkami někde v tramtárii a nevnímal, nebo jenom držkoval a snažil se všem znepříjemnit den.

Kvůli hluboko sahajícím kořenům rodiny a s tím spojeným velkým množstvím rodinných přátel v různých částech světa, je neustále potřeba vztahy s těmito lidmi udržovat a to i z pracovního hlediska. Z toho důvodu také Sebastienův otec jezdí velmi často na služební cesty. Tento rok Sebastien oslavil své 17. narozeniny, tudíž otec uznal za vhodné, aby na jednu z takových služebních cest jeli společně, tentokrát do New Yorku. Sebastien z toho nebyl nijak nadšený, ale co se dalo dělat, jet musel.

Když dorazili na hotelový pokoj a vybalili si věci, Sebastienův otec začal Sebastienovi opět dělat přednášku o tom, jak má správně sedět a jak se má na zítřejším důležitém jednání správně a veleváženě chovat podle toho, jak nařizuje etiketa. Sebastiena tyhle nudné kecy, které mu byly opakovány stále dokola, vážně nebavily, a tak jen zahučel něco na protest a začal kroutit očima. To otce dokázalo rozpálit doběla, takže se Sebastienem pustili do velmi nepříjemné a hlasité slovní přestřelky. Dopadlo to tak, že otec Sebastiena vyhodil z pokoje se slovy, že se už nemá vracet a pokud se hodlá chovat takhle, má zalézt někam mezi nevychovanou chudobinu.

Sebastien se sebral a vydal se na toulky nočními newyorkskými ulicemi. Procházel velice zvláštními temnými postranními uličkami a čím dál šel, tím méně lidí potkával. Byl tak moc ponořený do svých vzteklých myšlenek o otci, že si ani neuvědomil, že už pár minut nepotkal ani živáčka. Ze zamyšlení ho vytrhl až dusot těžkých kroků. Začal se kolem sebe rozhlížet a všiml si, jak se k němu dlouhým krokem blíží mohutná postava kyklopa s kyjem v obří ruce. Začal panikařit a nevěděl, co dělat, tudíž udělal to, co ho napadlo jako první - dal se na zběsilý úprk zpět. Zatáčel do nejrůznějších uliček, aby se kyklopovi ztratil a zastavil se po několika minutách běhu a to teprve až když si byl stoprocentně jistý, že jej kyklop nepronásleduje.

Rozdýchával šokující zážitek při pozvolné chůzi ve stále zapadlých uličkách. Až po pár metrech mu došlo, že prošel kolem nějakého člověka, který se zde vylíhl bůhví odkud, a otočil se a šel zpět k němu, aby se zeptal, kudy se dostane zpět do centra města. Když k člověku přišel, zjistil, že je to jakýsi prazvláštní muž, který byl zahalený do kabátu sahajícího mu až po kotníky a na hlavě měl veliký černý klobouk.

Když se ho Sebastien zeptal na zpáteční cestu, muž mu odpověděl dotazem, zda si je jistý, že ví, kam má namířeno a že má kam jít. Sebastienovi to přišlo divné, ale kápl božskou a řekl, že neví, kam jít. Bylo to zvláštní, ale z tohohle podivného muže sršela dobrá energie a Sebastien mu z jakéhosi důvodu důvěřoval, takže mu vyklopil úplně všechno o tom, co se stalo s otcem a jak potkal kyklopa. Muž mu oznámil, že zná místo, kde mu bude dobře a bude mezi lidmi, kteří potkali taky nějaká bájná stvoření. Sebastien neměl kam jít a byl velmi unavený už jen díky časovému posunu, tudíž s mužem, který mu mezitím prozradil, že je satyr - hybrid kozla a člověka - šel na místo, kde přebývají údajně 'jeho lidé'.