Valerian Levy

19 let | Hermés | Táborník || Nika

Blood / WaterGrandson

Vzhled

Valerian není nejvyšším obyvatelem tábora, ale se svým metrem osmdesát k tomu nemá daleko. Když se ale na někoho podívá, když nemá zrovna dobrý den, tak je jedno jak moc ho ta osoba nad výškově převyšuje. Má štíhlé tělo a po rychlém růstu v období puberty vypadá vcelku vychrtle, jako by už měsíc nejedl. Výraz obličeje je po většinu času mírně skeptický, což jen potvrzuje jeho levé obočí, které je lehce pozdvižené, a taky ironicky zvednutý koutek úst. Za jeho rty, když se usmívá, by se nemusel stydět ani kdejaký nižší bůh nebo potomek Afrodity. Oči má barvy velmi kvalitní hořké čokolády s malými skvrnkami mechově zelené barvy. Po celý rok je jeho pleť až nezdravě bledá, protože ani to nejintenzivnější sluneční záření mu kůži nedokáže opálit. Jeho tmavě hnědé vlasy lesknoucí se ve slunci, jsou věčně rozcuchané a jejich nepoddajnost je znát hlavně po ránu. Obvykle nosí džínovou bundu jednoduché kalhoty a jednobarevná nebo proužkovaná trika. Na značkové oblečení si moc nepotrpí a největších horkách horní díl buď úplně odkládá, anebo si obléká bílé tílko.

Povaha

Je velmi náladový, a to se také projevuje v jeho společenském životě. V jednu chvíli dokáže bavit lidi na večírku a vyprávět jim různé historky, a o minutku později potřebuje prostor, aby mohl být o samotě. Aby si takový prostor zjednal, nebojí se zvýšit hlas, nebo příležitostně s něčím třísknout o zeď. Když o něčem vypráví, nezdráhá se si příběh poupravit nebo dokonce celý vymyslet ve svůj prospěch.

Raději si na vše dělá vlastní pohled, aby nebyl závislý na názorech jiných. Nebojí se mít jiný názor než ostatní, a na to už několikrát pořádně doplatil. Když už se nějak rozhodne, tak si za tím stojí a velmi nerad uznává chybu. Nikdy se nepouští do boje, který by mohl prohrát nebo se nějak znemožnit, když si to předtím pořádně nepromyslí. Občas je domýšlivý a prudký, ale nikdy není sobecký. Je zásadový, ačkoliv jeho zálibu v lhaní nepovažuje za prohřešek. Dalo by se říct, že má jiné zásady než ostatní, ale snaží se je striktně dodržovat. Čas od času se ale nechá unést svými pocity a nesnáší se za to. Nenávidí, když křičí a rozbíjí věci, ale nemůže si pomoct. Je všímavý, ale zbytečně se nevyptává. Možná protože sám nerad odpovídá na otázky, takže respektuje soukromí druhých. Anebo ho to prostě nezajímá. Není od přírody zvědavý, ale rád si o ostatních zjišťuje informace. Prostě kdyby se náhodou jednoho dne hodily.

Když ho zastihnete v nejlepší možné náladě, umí být dobrým společníkem. V těch chvílích bývá veselý a svým lehce sarkastickým a skeptickým pohledem na svět dokáže rozesmát a možná i podpořit ostatní.

Volný čas často tráví v jakémkoliv lese. Tam se cítí volný a ničím neomezovaný. Les je místo, kde prostě vypne a na nic nemyslí, i když se mu tam vrací vzpomínky na jeho dřívější život. Ničím nerušené ticho je přesně to, co v tu chvíli ze všeho nejvíc potřebuje.

minulost

O svém původu toho Valerian moc neví. Asi jako většina všech tvorů si na svůj první den na tomto světě moc nepamatuje, takže se musí spoléhat na vyprávění ostatních.

Jedna stará vdova se toho dne procházela po lese. Vypadala velmi ztrápeně, ostatně jako každý jiný den po smrti svého milovaného manžela, který jí nic nezanechal. Vůbec nic kromě staré rozpadající se chatrče na okraji města a zlomeného srdce. A to, po čem celý život toužila nejvíc, jí nikdy nebylo dopřáno. Zrovna byla blízko potoka, který jemně šuměl do rytmu větru, když na druhém břehu uviděla krabici, ve které se očividně něco hýbalo. Zase koťata, která nikdo nechce, povzdechla si a přemítala, jestli by si některé z nich nevzala s sebou domů. Nepopsatelný šok, který se jí zjevil ve tváři, způsobil, že se dítě rozplakalo. Muselo mu být pouhých pár dní, byl tak droboučký. Žena ho vyndala z kartonové krabice a snažila se ho utišit. Jediné, co to dítě mělo při sobě, byla kartička se jménem a řetízek s přívěškem ve tvaru květu růže.

Vdova považovala Valeriana za dar. Netušila, jaké síly vládnou světu, ale byla jim za něj neskonale vděčná. Sice vyrůstal v chudobě, ale to ho naučilo vážit si i maličkostí. Jak roky plynuly, chlapec rostl a měl talent každého povzbudit a bavit lidi. Ačkoliv byli chudí, byli spolu šťastní.

Jednoho dne, bylo mu asi třináct, se s vdovou procházel po lese a sbíral lesní plody. Když byli poblíž potoka, kde ho tehdy vdova našla, celý les jako by utichl a jediné, co Valerian slyšel byl plíživý dusot kroků. V tom se z poza stromů vynořil kyklop. Bylo to první monstrum, které Valerian v dosavadním životě viděl, a něco mu říkalo, že to nejspíš nebude poslední. Neváhal a do ruky si vzal menší větev, která se povalovala kolem. Jako zbraň nic moc, ale lepší než nic. Rychle uvažoval nad nejlepší strategií. Ten potok byl místy hluboký, toho by mohl využít. Zatímco se Valerian rozmýšlel, jak k sobě přilákat kyklopovu pozornost, nestvůra se zmocnila vdovy a držela ji pod krkem. Bylo to rychlé, bezbolestné, říkal si Valerian, ale do konce života nezapomene na to, jak se vdova skácela k zemi se zlomeným vazem. Mrtvá. To mu dodalo adrenalin a dostatečný vztek k tomu, aby kyklopa dostal k potoku. A protože jsou kyklopové všeobecně nemotorní, netrvalo dlouho, než nestvůra uklouzla po kameni a pomalu se utopila.

Valerian věděl, že je zle. Přišel o nejdůležitější osobu, která ho chránila. Instinkt mu říkal, že musí zmizet, a tak utíkal. Z chatrče, jež byla pro něj posledních třináct let domovem si vzal jen to nejzákladnější, a tak se definitivně rozloučil s dosavadním životem.

Od toho dne, který mu změnil od základu život uplynuly skoro čtyři roky. Potloukal se v oblastech, kde ho nikdo neznal a občas dostal nějakou práci na stavbě nebo v lese. Změnil se. Aby přežil, naučil se lhát, rozdávat úsměvy a občas někoho obrat v kartách o peníze nebo flašku. Čím byl starší, tím víc trpěl výkyvy nálad, které neuměl ovlivnit. Neustále se musel přesouvat, aby ho nenašli nějaké nestvůry, ale stejně ho nepřekvapilo, když ho jednou v noci vystopoval satyr, který tvrdil, že zná místo, kde bude Valerian v bezpečí. A tak se Valerian Levy dostal do tábora polokrevných.